Byly tři hodiny odpoledne a na pražském Václavském náměstí začínala manifestace Komunistické strany Čech a Moravy. Na pódium postupně přicházeli kandidáti z celé republiky. Čekalo na ně několik stovek příznivců strany.
Nechyběl ani hudební program. Nejdříve vystoupila dívčí skupina zpívající americkou country. Později se na pódiu objevil zpěvák Statis Prusalis, věrný bard komunistické strany. V pět hodin už se z pódia rozléhaly jen sovětské lidové písně. V ruském originále je procítěně zpívala nenápadná blondýnka.
Publikum, převážně starší lidé, tancovalo, tleskalo a skandovalo stranická hesla. Objevily se i transparenty. Na jednom, ručně malovaném, byla například hesla: "Chceme pracovní knížky" nebo "NATO do plynu". Pořadatelé mezi diváky neustále roznášeli misky plné třešní. Tento stranický symbol byl i na mnoha plakátech.
Jeden transparent soudružskou idylku narušoval. Za pódiem, na čelní stěně Národního muzea, viselo veliké plátno s nápisem "Samizdat". Tak se jmenuje výstava, která připomíná dobu nesvobody, dobu komunistického režimu. O zločinech, kterých se komunisté více než čtyřicet let v Československu dopouštěli, však na pódiu nepadlo ani slovo.
Na Václavské náměstí přišli nejen příznivci komunistů. Ze zvědavosti tu byla i řada jejich odpůrců. Ti nevynechali jedinou příležitost, jak hlasitě projevit nesouhlas s propagovanou ideologií. Názory svých odpůrců si vyslechl také předseda strany Miroslav Grebeníček. Jako hvězda manifestace vystoupil až jako poslední. "To, co se tady děje, je fiasko," prohlásil. Neupřesnil, zda myslí předvolební situaci ve státě, nebo vlastní komunistickou akci.
