Přebírá – slovy předchůdce – zemi šampionů. Stará koalice už pro ni sepsala priority na svých zbývajících čtrnáct měsíců. Žádné překvapení nečekejme, starého koaličního psa novým kouskům nenaučíš.
Ta nejpodstatnější priorita pro Paroubkovu misi je však logicky nevyslovena: vylepšit před volbami těžce pochroumanou pověst jedné vládní strany – ČSSD. Země šampionů totiž neprojevuje dostatečnou vděčnost za blaho, které ji Špidlo-Grossovo nastavované vládnutí přineslo.
Jistě i proto si sociální demokraté vybrali do čela předvolebního kabinetu střihouna, který svůj jazyk o Gutha Jarkovského zrovna nebrousí.
Ztracené levicové voliče má jeho přímočarý jadrný slovník alespoň oslovit.
Přivábit zpět je pak má pár programových rozinek, jako například snížení daní pro lidi s nižšími příjmy, koncepce zdravotnictví bez obávané (leč nutné) spoluúčasti či další půjčky na bydlení, které na úrocích dotuje stát. Paroubkův kabinet bude mít ještě k dobru (na silnice a bydlení) podstatnou část z 83 miliard, které Stanislav Gross utržil za prodej Telecomu.
Summa summarum: Paroubkova mise na území nepřátelsky naladěného voličstva nemusí být ztracená. Misionáři budou mít dost lesklých korálků, aby je domorodci při volbách automaticky neuvařili v hrnci.
Země "šampionů" je v době Paroubkova nástupu navíc v obstojné kondici: daří se exportu, inflace je nízká, nezaměstnanost symbolicky klesla (ale jen symbolicky!), investoři nás mají rádi, růst hrubého domácího produktu je proti starým unijním zemím více než dvojnásobný. Tuhle příznivou konstelaci předchozí vlády bohužel trestuhodně prošustrovaly.
A předvolební vláda Paroubkova nebude už z podstaty odvážnější.
Pokud hospodářství roste, má se zaprvé šetřit na horší časy a zadruhé se mají dělat reformy. Nestalo se.
Grossova vláda šetřila jen tak, že si půjčila o pár miliard méně, než si předtím hodně napůjčovala vláda Špidlova. Dnes má každý zaměstnaný člověk na pomyslném účtu už minus dvě stě tisíc. O reformách (daní, penzí, zdravotnictví) obě exvlády více mluvily, než je dělaly.
Čas jsou peníze a čas byl promarněn.
Nový premiér se staronovou vládou neslibuje, že by z pohodlně vyjetých kolejí měl a chtěl vybočit.
Už naznačil, že dává přednost populárním krokům před úsporami.
Podpoří sice snížení části daní, ale odmítá plošně seškrtat útraty ministerstev (ty se už pětkrát marně ministr Sobotka pokoušel prosadit). Zdravotnictví si řekne o další státní miliardy na oddlužení a není vláda, která by před volbami řekla ne. Zvlášť ne ta, která dluhy nicneděláním připustila.
Reforma penzí se bude dál pouze propočítávat...
Paroubkova vláda nastavované kaše zkrátka nic světoborného už neudělá.
I to však může být dobrá zpráva: kdo nic nedělá, nic nezkazí.
