Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mírumilovnost evropské části NATO je poněkud nemístná

  8:56aktualizováno  8:56
Loňská intervence NATO v Libyi pomohla odvrátit humanitární katastrofu a vytvořila podmínky k tomu, aby občané této země mohli ukončit diktaturu plukovníka Muammara Kaddáfího. Vojenská operace potvrdila významná zlepšení evropského vedení od bosenského debaklu v 90. letech, avšak nelze spoléhat na to, že podmínky, které umožnily úspěch libyjské mise, budou existovat i v budoucnu. Hrozí, že úspěch NATO v Libyi zakryje přetrvávající slabiny v evropských vojenských kapacitách.

Syřané protestují proti tamnímu prezidentovi | foto: theatlantic.com

Jednotnost záměrů Evropy v Libyi ostře kontrastuje s jejími neshodami a nerozhodností na počátku 90. let, kdy se rozpadala Jugoslávie. Spojené státy tehdy musely mnoho západoevropských států přemlouvat, aby pomohly zastavit masakr nevinných obyvatel v Bosně. A přestože během následné krize v Kosovu byla transatlantická aliance jednotnější a pružnější, kormidlo stále pevně třímaly USA. V Libyi se role obrátily: Západoevropané museli naléhat na USA, aby přikročily k akci.

Způsob, jímž americký prezident Barack Obama připojil USA k úsilí chránit libyjské civilisty, rozptýlil obavy Evropanů z americké nadutosti vyvěrající z války v Iráku. Zároveň umožnil vznik široké koalice zemí a také vůbec první výzvu k intervenci ze strany Ligy arabských států. Obamovo rozhodnutí, že USA by měly hrát podpůrnou roli, zatímco v čele by měli stát jiní partneři z NATO – zejména Francie a Velká Británie –, posílilo globální vnímání této mise jako legitimního podniku.

Libyjský plukovník Alí Al-Rabtí před stíhačkou, s níž před rokem přistál na

Libyjský plukovník Alí Al-Rabtí před stíhačkou, s níž před rokem přistál na maltském letišti ve Vallettě (19. února 2012).

Syrský oříšek

Stále intenzivnější debata o intervenci do Sýrie dnes vyvolává legitimní otázky, zda byla Libye jedinečným případem. Její blízkost u Evropy jednak snížila bariéry účasti, a jednak podnítila evropský pocit zodpovědnosti, přičemž Kaddáfí byl opovrhovanou postavou s minimem přátel. Mnoho evropských zemí má navíc v Libyi přímé zájmy, a proto jim na výsledku očividně záleželo. Libyjská opozice vůči Kaddáfímu byla poměrně dobře organizovaná, těšila se uznání mezinárodního společenství a otevřeně vyzvala k intervenci zvenčí.

Zatímco v Libyi tedy byly podmínky nesporně optimální, situace v Sýrii by se dala nejlépe popsat jako bezpříkladně složitá pro jakoukoliv intervenci. Tak především není poloha Sýrie na východním okraji Středozemního moře tak výhodná jako poloha Libye v severní Africe. Syrské hranice s Tureckem, Irákem, Libanonem a Izraelem rovněž představují zásadní problém pro regionální bezpečnost, protože mohou potenciálně nejen vyvolat mezinárodní konflikt, nýbrž také destabilizovat přeshraniční přesuny uprchlíků. Sýrie má navíc spojence – nejdůležitějším z nich je Rusko, které v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů disponuje právem veta.

Návrat dvou libyjských stíhaček, s nimiž před rokem přistáli na Maltě dva

Návrat dvou libyjských stíhaček, s nimiž před rokem přistáli na Maltě dva dezertující libyjští plukovníci, do Libye zpozdilo nepříznivé počasí. Na snímku je jeden z letounů na maltském letišti ve Vallettě (21. února 2012)

Vzhledem k významným překážkám a reálnému riziku, že se již tak strašlivá situace ještě zhorší, je přímá vojenská intervence v Sýrii v tuto chvíli dosti vzdálenou možností. V mnoha ohledech je to tragické, ale neznamená to, že pozitivní postlibyjský příklon k ochraně civilistů je zcela ztracený. Lize arabských států se totiž podařilo uzavřít s Asádovým režimem dohodu – byť nakonec neúspěšnou –, podle níž měli být do Sýrie vpuštěni pozorovatelé, aby zprostředkovali ukončení konfliktu, a slovy ministra zahraničí Ománu tak „uchránili arabský svět před západní intervencí“. Mise ligy nezastavila zabíjení, ale znamenala vystupňování tlaku na ukončení masakru – a byla založena na pákách získaných v Libyi.

Nemáte kapacity!

Z hlediska NATO závisejí tyto páky na schopnosti členů sebrat potřebnou vůli a zdroje k tomu, aby v případě nutnosti intervenovaly. V Libyi měla Evropa konečně vůli vést, ale postrádala zdroje a stále se silně opírala o Spojené státy. A třebaže USA nebyly první, kdo vyzval k vojenské akci, jejich účast na misi byla zásadní a potvrdila jejich status nepostradatelného státu v západní alianci.

Člen Syrské osvobozenecké armády hlídá dva chlapce, kteří vyklízejí následky

Člen Syrské osvobozenecké armády hlídá dva chlapce, kteří vyklízejí následky ostřelování v městě Sermeen. (28. února 2012)

Až na velmi malé výjimky byla libyjská kampaň výlučně leteckou válkou. Pravdou je, že většinu bojových letů provedla neamerická letadla, přičemž zvláštní zásluhy patří Dánsku, Norsku a Belgii, které odlétaly nepoměrně vysoký podíl misí. Evropští politici by však neměli klamat sami sebe a myslet si, že tato fakta znamenají, že jejich letecké bojové kapacity postačují k tomu, aby operovaly nezávisle na USA.

Kromě nedostatků v oblasti leteckých úderů projevila Evropa vážné slabiny ve všech ostatních oblastech potřebných k vedení jakékoliv letecké kampaně. Jak na jednom setkání loni v létě sdělil nejvyšším důstojníkům a představitelům vojenského průmyslu generál Mark Welsh, velitel amerických leteckých sil v Evropě: „Potřebujeme větší zpravodajské, sledovací a průzkumné kapacity – a potřebujeme je hned.“

Na trnitější cestě bude lépe

Pokračující hospodářská krize bohužel vyvíjí ve všech zemích NATO tlak na obranné rozpočty a odhaluje potřebu větší spolupráce mezi evropskými členy aliance. Škody způsobené rozpočtovými škrty se budou pravděpodobně násobit, pokud všechny evropské vlády seškrtají výdaje ve stejných oblastech. Velitel německého letectva, generálporučík Aarne Kreuzinger-Janik, varuje, že by to vytvořilo „ještě větší mezery a nedostatky“. Evropské vlády nyní musí zajistit, aby se omezené prostředky investovaly do správných oblastí.

Členové vládních ozbrojených sil si v ulicích Tripolisu připomínají první

Členové vládních ozbrojených sil si v ulicích Tripolisu připomínají první výročí od začátku povstání. (14. února 2012)

Transatlantická aliance dospěla na rozcestí. Na trnitější cestě leží větší koordinace strategických cílů i rozvoje vojenských kapacit zejména uvnitř Evropy, kde musí vlády lépe alokovat zdroje mezi sebou, aby překonaly klíčové nedostatky, jež odhalila libyjská mise. Ušlapanější cestička vede k plýtvavému překrývání se a nižším investicím do klíčových technologií, což vytvoří v obranyschopnosti Evropy širší mezery než kdykoliv dříve.

Má-li Evropa stavět na svém úspěchu v Libyi, potřebuje se vydat méně prošlapanou cestou. Všechno se tím diametrálně změní.

Graf podpory členství v NATO

Graf podpory členství v NATO

John D. Podesta, v letech 1998 až 2001 šéf personálu Billa Clintona, je předsedou Centra pro americký pokrok. Ken Gude je personálním šéfem a viceprezidentem Centra pro americký pokrok.

Copyright: Project Syndicate/Europe’s World, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Autor:


ZPRÁVY: Babiše překvapuje urputnost policie při další žádosti o jeho vydání



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN půjdou společně. Vést Sněmovnu Fiala nechce

ODS. TOP 09, KDU-ČSL a hnutí STAN se dohodly na společném postupu při formování...

Čtyři strany ve Sněmovně - ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN - se domluvily na společném postupu při formování Sněmovny a...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata...

ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post....

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.