„S upřímným zármutkem jsem přijal zprávu o úmrtí válečného veterána brigádního generála v.v. Miroslava Liškutína. Armáda České republiky ztrácí v jeho osobě významnou postavu druhé světové války - příslušníka 312. a 313. čs. stíhací perutě ve Velké Británii. Čest jeho památce,“ řekl náčelník generálního štábu Armády ČR Josef Bečvář.
Z bývalých českých pilotů RAF už žije jen jeden, brněnský rodák, třiadevadesátiletý generál Emil Boček.
Liškutín z vlasti odešel, když mu bylo dvacet let. Od počátku chtěl do britského Královského letectva, jenže Anglie ještě tehdy nebyla ve válečném stavu. Rozhodl se tedy rozhodl pro francouzskou cizineckou legii, s níž se dostal do severní Afriky. Francie se ale v červnu 1940 vzdala Hitlerovi. „Tehdy se mi podařilo dostat na polskou loď plující k anglickým břehům,“ napsal Liškutín ve své knize Vzpomínky jednoho letce.
V Anglii se mu pak konečně splnil sen, když po bojovém výcviku na stroji Hurricane přešel na jednomístný stíhací letoun Spitfire a byl převelen k 312. československé peruti.
„Vydržel jsem u ní prakticky celou válku,“ vzpomínal, jak se při svých 131 letech účastnil obrany konvojů nad mořem a doprovodů bombardérů nad Francii, Belgii, Nizozemsko a Německo. Nalétal tak celkem 465 bojových hodin nad nepřátelským územím, čímž se stal jedním z nejvíce nasazovaných pilotů druhé světové války vůbec.
Po roce 1948 odešel zpět do Velké Británie, kde se stal učitelem létání a komisařem pro přezkušování ostatních pilotů. Působil tak i v africké Zambii.
Liškutín je nositelem vrcholných vyznamenání jako Záslužný letecký kříž, Air Force Cross, Československý válečný kříž, Medaile Za hrdinství. Jeho neteř Helena Robinsonová usilovala o udělení Řádu bílého lva pro svého strýce u prezidenta Miloše Zemana.
„Potkali jsme ho v Mikulově. Ale když jsem viděla, jak tam jde český prezident v rozšmajdaných botách a pomačkaném oblečení, svou snahu jsem vzdala,“ řekla loni u příležitosti oslavy Liškutínových sedmadevadesátých narozenin.
