Příběh Kalouska na ministerstvu obrany se začal psát před více než dvaceti lety, působení na něm jej dohání dodnes. Připomeňme třeba záležitost z loňského roku. Při jednání Poslanecké sněmovny o důvěře druhé vládě Andreje Babiše vypukla roztržka mezi premiérem a předsedou poslanců TOP 09 Miroslavem Kalouskem. Babiš nazval Kalouska „zlodějem zlodějským“, který „rozkrádal ministerstvo obrany a zabil lidi cez padáky“.
„Úplně nesnáší, když je mu pořád předhazována minulost, natož, když je mu dáváno za vinu, že zavinil něčí smrt,“ říká člověk blízký Kalouskovi.
Kalousek se kvůli ochraně osobnosti dokonce obrátil na soud. Ten se případem ale odmítl zabývat. Údajně jej má řešit sněmovní mandátový výbor. Jenže to Kalousek nechtěl a nechce.
„Chci civilní nestranný proces,“ řekl s tím, že s rozhodnutím soudu rozhodně nesouhlasí, protože mu upírá právo na nestranný proces. „Kdyby býval tu mojí žalobu zamítl, tak bych to sice pokládal za nespravedlivé, ale smířil bych se s tím. Ale s tímto jeho rozhodnutím se smířit nechci, a proto jsme podali dovolání k Nejvyššímu soudu,“ dodal politik.
Teď však úplně na začátek příběhu. V 90. letech Kalousek zastupoval za exministra obrany Antonína Baudyše v jeho resortu lidovou stranu – v křesle náměstka pro ekonomické záležitosti. Tam se pak dostal do blízkosti podezřelých obchodů, ve kterých stát přišel o obrovské částky. Zřejmě tím nejznámějším – o který se otřel i Babiš – byl nákup nekvalitních padáků, na nichž zahynul vojín Roman Prinich. Co přesně se tehdy stalo?
Armáda si objednala od ministerstva padáky pro dopravu skupin hloubkového průzkumu a seskoků. Výběrové řízení vyhrála firma Anex-Cirus, která nikdy předtím žádné padáky nevyráběla. Přesto – bez zveřejnění průběhu zkoušek dodaných prototypů – získala smlouvu na dodání 2 310 kusů. A v roce 1996 byly padáky zařazeny do armádní výzbroje.
O zhruba rok později ale došlo ke smrtelné nehodě. Podle posudku odborníků měly nakoupené padáky příliš funkcí, jež si vzájemně odporovaly.
Po této události byly z výzbroje staženy. Nepoužitých jich tehdy zůstalo 730 kusů za 110 milionů korun a armáda je v roce 2011, kdy jim skončila životnost, zlikvidovala. Vojáci to tehdy glosovali slovy: „Byly to pro nás stejně jen nejdražší přehozy proti prachu.“
Nákup padáků prověřovala policie. Ta dokonce na jedné z listin, která padák doporučovala náčelníkovi generálního štábu Jiřímu Nekvasilovi, objevila i Kalouskovo jméno. „Ano, podepsal jsem to, jako řadu dalších dokumentů, o výhradách ke kvalitě padáků jsem ale nevěděl,“ komentoval to Kalousek. Ve spleti smluv o schválení nákupu nakonec policie viníka nenašla.
Nákup jen přes prostředníka
Kalousek coby náměstek vydržel na ministerstvu necelých pět let. „Chci se dostat do čítanek. Chci změnit hospodaření ministerstva obrany tak, aby bylo průhledné a čitelné. Chci dosáhnout toho, aby armáda nebyla černou dírou na peníze,“ řekl Respektu krátce po nástupu do funkce. A začal se snažit. V armádě zavedl podvojné účetnictví, jako první přišel s akvizičním plánem – jak by se armáda měla změnit během deseti let a hlavně jaké zbraně by měla nakoupit a jak.
30 let svobody: kauzy a aféryTřicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády  |
Na příkaz Kalouska už třeba armáda neměla ve většině případů možnost obchodovat přímo s výrobcem nebo prodejcem materiálu, ale musela vždy zprostředkovaně přes soukromé firmy.
A v té době dominovaly na trhu dvě – Zenit, který založil Richard Háva, syn někdejšího ředitele komunistického monopolního obchodníka firmy Omnipol. A potom samotný Omnipol, kterému posléze řediteloval rovněž Háva mladší. Mimochodem, toho s Kalouskem dodnes pojí přátelství.
Jak to na ministerstvu obrany tehdy v případě zakázek chodilo, zveřejnil v roce 1998 úřednický ministr obrany Michal Lobkowicz: za Kalouska prý bylo uzavřeno na sedm set výběrových řízení o nákupu různého materiálu pro armádu. Podle šetření tehdejší inspekce byla pouze v devíti případech vyhlášena veřejná soutěž o firmu, která by měla zakázku splnit. V žádném z prověřovaných případů ale nebyl porušen zákon. Podle pravidel veřejná soutěž vyhlášena byla a kvůli nedostatku času se mohly oslovit jen vybrané firmy.
Napojení na ministerstvo
Spolupráce mezi Kalouskem a Hávou začala v roce 1993 transakcí, v níž česká armáda vyměnila přes firmu Zenit deset stíhaček MiG-29 za jedenáct vrtulníků polské armády. A Hávovy firmy se původně měly podílet i na dvou největších obchodech ministerstva obrany Kalouskovy éry – na modernizaci tanků za třináct miliard korun a modernizaci stíhaček MiG-21.
Přes miliardovou investici ale nakonec z obou kontraktů sešlo. Nicméně firmy zůstaly v angažmá ministerstva dál.
Když pozdější ministr obrany Jaroslav Tvrdík (ČSSD) zjistil, že Hávova firma prodala armádě za osmdesát milionů korun nepoužitelné bulharské rakety, slíbil, že s ní přestane obchodovat. „Nešlo to, firma má už od devadesátých let dlouhodobou monopolní smlouvu na dodávku náhradních dílů pro migy,“ líčil tehdy médiím.
Ve funkci náměstka Kalousek přežil tři ministry. Oproti nim jsou ale jemu vyčítány ještě další kauzy: nevydařená soutěž na štábní informační systém, kritizovaný nákup sedmi desítek podzvukových letounů L-159 nebo plánovaný prodej tanků do Alžírska.
„Z ministerstva obrany jsem odcházel v lednu 1998. Nikdy jsem nebyl z ničeho nejenom obžalován, ale nikdy jsem nebyl z ničeho ani obviněn. To znamená, že všechny věci byly prošetřeny a bylo zjištěno, že to byly jen špinavé pomluvy vůči mně,“ řekl nyní Kalousek pro MF DNES.
