Diváci sledovali s napětím v přímém přenosu delegace umělců, které premiérovi říkaly, co si kultura žádá. Konzultace s profesními skupinkami před jmenováním ministrů nejsou nic zvláštního, zvláštní bylo jen Paroubkovo pojetí ve stylu reality show.
Člověk se mu mohl smát, kritizovat...
Ale, přitáhlo představení diváky? Přitáhlo. Dalo na chvíli zapomenout na premiérovo sloní dupání v CzechTeku? Dalo.
Premiér si svůj úkol splnil.
A ministra kultury už také máme: Vítězslava Jandáka.
Je to dobrá volba? Není katastrofální. A to ve chvíli, kdy zbývá deset měsíců do voleb, půl roku do předvolební kampaně a kdy poslední rozpočet téhle vlády je prakticky narýsovaný, stačí. Pan Jandák řídí léta dětský filmový festival, je na pohled bodrý chlapík a kamarádí se se slavným Michaelem Yorkem (jak premiér zdůraznil!) – co jiného od něj může předseda vlády ještě chtít? Nezkazit a usmívat se. Určitě od něj nečeká, že se coby nováček úspěšně popere s celým kabinetem o slušné peníze pro kulturu, jejíž podíl na HDP je tristního půl procenta.
Pan Jandák je zvláštní ministr ještě v jiném ohledu. Bude, přesněji měl by být, standardním členem politické vlády, úředníkem, nikoli vyslancem múz. Bude hlasovat i o zemědělských či zdravotních zákonech. Jak asi? O jeho politickém myšlení není ani za mák jasno. Pro náš list řekl, že dnes je nestraník, hodně napravo. Pro Právo o pár dní později: "Mně vůbec nepřipadá špatný program ČSSD, takže můžeme říci, že k ní mám blízko."
Máme tedy ministra, který hodně napravo souzní s ČSSD! U ministrů není taková politická "pružnost" vhodná, ale těžko si představit trefnější pointu celého premiérova představení.