Když jsou někde zavřeni lidé, zejména zločinci, dá rozum, že čas od času někteří utečou. To nemůže nikoho udivit.
Záleží však na tom, co z toho útěku kdo vyvodí. Ministr Šimonovský: za útěky je odpovědný ministr Němec. Ministr dopravy je znepokojen poměry ve věznicích. Ministra spravedlnosti znepokojuje naopak špatný stav našich silnic.
My ostatní můžeme být znepokojeni z celé vlády. Řídí někdo něco, může někdo za něco? Zgarbovi pod nosem šmelí s pozemky, Bublanovi uteče Krejčíř a teď pod nosem Němce prchnou dva vrazi.
Nikdo z ministrů znepokojen ale není. Všichni dotyční říkají, že vše řádně vyšetří, kdo selhal, toho potrestají, sesadí, odvolají.
Selhali však oni, což je tvrzení v naší vlasti nezvyklé. Copak ministr může za to, že se vrah dá zamotat do igelitu či že Krejčíř záhadně odletí na bájné ostrovy? Ano, může.
Záchvaty přísnosti, ostrosti a nesmiřitelnosti, které mají ministři po maléru, měli mít před ním. Být politikem je sladké, má to však své mouchy: například zodpovědnost.
Politická noha v normální zemi se zláme na každé drobné banánové slupce. Riziko využití či zneužití moci je velké, o to větší je riziko politikova pádu.
Utekli ti vrazi, čachrovali kamarádi? Běž. To je hořký osud politika. Ne u nás - český ministr není odpovědný ani sám za sebe, natož za podřízené a za resort.
Honit uprchlé vrahy je efektní, asi je chytí. Jejich útěk je jen drobná kapka - v moři nefunkčního státu, složitých a nepřehledných správních systémů, ve spleti nejasných zákonů, v džungli nekonečných soudních procesů a rozsudků, kterých nikdo nedbá.
Vrazi potřebovali pět minut na to, aby se zabalili do bedny, omotali igelitem a vycestovali za bránu. Na odstranění chaosu, v němž se potácí stát, bude třeba milionkrát minut víc. Pokud se do té práce někdo pustí.
