Ministr se bojí zvyšování nájmů

Ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek zkusil v půlhodinovém telefonátu obhájit své záměry před "obyčejnou" ženou a nasliboval jí toho spoustu. To hlavní, po čem třiačtyřicetiletá Olga Gajićová volá, tedy úplné uvolnění regulovaných nájmů, jí však Paroubek nesplní.

Prý se toho obává.

"Vím, že je to vůči vám nespravedlivé, když platíte patnáctitisícový tržní nájem. Ale kdybychom to ze dne na den udělali, ceny za bydlení by se pro lidi, kteří platí regulované nájemné, tak drasticky zvýšily, že by to mnozí nezvládli. A to by bylo nespravedlivé vůči nim. Musíte počkat šest let," řekl Paroubek.

"Zkrátka mi chtěl říct, že si kvůli nám, kterých jsou jen desetitisíce, proti sobě nepoštve ty statisíce lidí, kteří mají byty s regulovaným nájmem," přeložila si ministrova slova Gajićová.

Nezbývá jí tak než doufat, že se ministrovi podaří uvést v život některý z jeho plánovaných záměrů, které jí představil. Například to, že stát podpoří výstavbu družstevních bytů.

"Lidem, kteří budou chtít stavět, můžeme půjčit z fondu bydlení 700 tisíc korun. Když se k tomu připočte stavební spoření a třísettisícové novomanželské půjčky, na byt už to je," řekl ministr.

Slíbil navíc, že novomanželské půjčky na bydlení budou moci lidé splácet i se zpožděním. Třeba až deset let poté, co peníze dostanou.

Uvolnit nájmy se bojím, přiznal Paroubek

Shodli se jen na jednom: že je to vůči Olze Gajićové nespravedlivé. Má smůlu. Lidí, kteří jako ona platí tržní nájemné, je méně než obyvatel "regulovaných" bytů.

A s těmi si to ministr Jiří Paroubek nechce rozházet. Telefonovali si bezmála třicet minut. Jenže každý zůstal na své straně "barikády".

Ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek je už čtvrtým členem nové vlády, který přijal výzvu MF DNES a zkusil obhájit své záměry v rozhovoru s "obyčejnou" ženou, které se jeho práce dotýká.

Uspěl jen částečně. "Jednoznačně podceňuje počet lidí, kteří doplácejí na černý trh s bydlením. Slibuje sice nová opatření, jako půjčky a podporu výstavby družstevních bytů, ale na ty my těžko dosáhneme. Když dáváme polovinu příjmu na tržní nájem, který musíme platit, už nám moc peněz na stavební spoření a hypotéky nezbývá," povzdechla si Olga Gajićová, když zavěsila telefon.

S manželem a čtyřletou dcerou si pronajímá byt 2 plus 1 na pražském Smíchově za jedenáct tisíc korun. Za energie, vodu, služby a podobně platí další čtyři tisíce korun.
Na bydlení dává její rodina téměř jeden plat. Na co se ministra ptala?

Gajićová: Za bydlení platíme skoro polovinu našeho čistého měsíčního příjmu. Doplácíme na lidi, kteří bydlí v bytech s regulovaným nájemným.
Kdybyste ceny za bydlení uvolnili, tržní nájmy by se zřejmě snížily a my bychom platili třeba polovinu toho, co teď. Tím by se naše situace o poznání vylepšila.
Kdy konečně nájmy uvolníte?
Paroubek: No, to by se uvolněním nájmů určitě nespravilo. Nevěřím, že by se tržní nájmy snížily o tolik, i když stejné jako nyní by nejspíš nezůstaly.

My na uvolnění nájmů budeme pracovat, ale nemůžeme si dovolit to udělat okamžitě. Pro některé lidi by to zvýšení ceny bydlení mohlo být drastické.

Než nájmy uvolníme, musíme vytvořit v rozpočtu rezervu několika miliard korun, takový sociální polštář, kterým bychom to těm sociálně slabším lidem vyrovnali.

Ale i když se nájmy časem úplně uvolní, nikdy ten pokles ceny u bytů s tržním nájemným nebude takový, jaký očekáváte, tedy na čtvrtinu...

To jsem neřekla. Já jsem řekla, že pro naši rodinu by bylo únosné, kdyby se z těch patnácti tisíc, co za byt platíme, stalo sedm a půl. Tedy čtvrtina našeho příjmu, ne polovina.
Nikdo nedokáže předem říct, na jakých cenách se trh s byty po uvolnění nájmů ustálí. A pokud se výrazně nezvýší výstavba nových nájemních bytů, velký pokles nájmů se nedá očekávat.

Jenže by se spousta bytů uvolnila. Sama ve svém okolí znám lidi, kteří drží i několik bytů pro své děti, protože díky tomu, že za ně platí regulovaný nájem, si to mohou dovolit. Pokud by se nájemné uvolnilo, tak by tohle možné nebylo. To je přece zřetelné i bez statistik.
Ale já s vámi souhlasím, že to nájemné je potřeba uvolnit.

Problém je, že my to nedokážeme z roku na rok. My to můžeme udělat během pěti šesti let. A ještě vám povím proč. Tady se jedná o desetitisíce lidí, kteří by se okamžitě dostali do stavu sociální nouze.

Trh, který tak prosazují někteří ekonomové, by nám udělal další bezdomovce. Já ve vztahu k vám cítím, že tam je určitá nespravedlnost, ale my nechceme vystavit nespravedlnosti další lidi, protože nemáme nástroje k tomu, abychom je ochránili.

Já to vnímám vůči naší rodině a těm, které jsou na tom jako my, jako diskriminaci. Navíc na to doplácíme dvakrát. Žijeme velmi skromně, ale opticky máme vysoké příjmy. A tím pádem nedosáhneme v případě závažných problémů na žádnou sociální pomoc.
To je mi jasné...

K těm dopadům na život rodiny bych ještě něco ráda dodala. Když se nám narodila dcera, nepřicházelo v úvahu, aby s ní jeden z nás zůstal doma déle než šest měsíců. Vždycky musíme vydělat alespoň jeden a půl platu. Kdybychom klesli na rodičovský příspěvek, který tehdy byl asi 2700 korun, nebyli bychom schopni situaci finančně zvládnout.
Já to chápu. My ten trh s byty uvolníme, až budeme umět najít nástroje, abychom ochránili ty sociálně slabší lidi.

Já ale nepatřím k lidem, kteří by nerozuměli tomu, že je potřeba pomáhat sociálně slabým. Ale nerozumím tomu, proč mám celé roky doplácet na někoho, kdo tu pomoc nepotřebuje.
Já si myslím, že vy osobně nedoplácíte. Jestli na to někdo doplácí, tak to jsou majitelé domů, to já si uvědomuji a chceme to řešit.

Vím, jak je to nedokonalé a nespravedlivé i vůči vám, ale cítím to tak, že musím obhajovat zájmy těch lidí, a byly by jich desetitisíce, kteří by se deregulací dostali do stavu sociální nouze. Okamžitého uvolnění nájmů se prostě bojím.