Jak se cítíte při pomyšlení na tři měsíce ve vězení? Máte strach?
Nijak mne to nestresuje, strach nemám. Obecně se strachu snažím vyhýbat, protože strach je zabiják mysli. Sám strach je vězení. Takže strach nemám, mnohem víc mne zatěžuje medializace případu, protože na to nejsem zvyklý a je to pro mne šok.
Takže zatím neplánujete, co budete tři měsíce ve věznici dělat?
Budu pokračovat v tom, co dělám dosud - tedy pasivní odpor. Ani tam se nebudu nijak napravovat nebo zapojovat do čehokoliv.
Už jste řekl, že do vězení dobrovolně nepůjdete, nerozmyslíte si to? Nejspíš vás pak bude čekat další soud za maření úředního rozhodnutí, a tedy i další trest?
Když už jsem to jednou vyslovil, že do vězení dobrovolně nenastoupím, tak to dodržím. Kdybych teď od svého slova upustil, byla by to z mé strany faleš. Teď už svou roli musím dohrát do konce. A podotýkám, že jsem si ji zvolil sám. Nejsem nikým placený nebo pošťuchovaný k čemukoliv.
Přesto by vám asi ani vaši skalní příznivci těžko mohli vyčítat, kdybyste v této chvíli přece jen zvolil cestu menšího odporu.
Já bych si to vyčítal. Měl bych z toho špatný pocit, že jsem hrál maškarádu, že jsem tvrdil, že nenastoupím, a až by přišlo na lámání chleba, tak bych smrsknul půlky a odvolal jsem to, co jsem řekl. Ne. Já už v tuto chvíli prostě musím. Kvůli sobě.
Takže jste smířený s dalším stíháním a trestem?
Ať si mě stíhají. A mohou mě opět formálně trestat a formálně napravovat. Navzdory tomu, že samozřejmě žádnou nápravu nepotřebuji. Někdo se domnívá, že záměrně volím mučednický přístup, že se chci zviditelnit nebo že snad chci do vězení. Nic z toho není pravda.
Vážně ne?
Vážně. Já skutečně nechci do vězení, nechci být mučedník. Ale z principu odmítám, abych byl vězněn a napravován. To jsou přece dva účely vězení - izolovat společensky nebezpečného člověka od společnosti a napravit ho. Já ale nejsem společnosti nijak nebezpečný a napravovat nepotřebuji.
Soudkyně Markéta Langerová, manželka tehdejšího volebního lídra ODS v Olomouci, vás ale odsoudila. Zřejmě to tedy vidí jinak.
Z čeho přesně mě paní soudkyně Langerová chce napravit? Z toho, že jsem vyjádřil svůj názor? Že jsem napsal pravdivý výrok na adresu politické strany? Paradoxně kvůli tomu, že trvám na tom, že nemám být za co trestán, skončím ve vězení.
Tomu jste se mohl několikrát vyhnout.
Použil jsem takový zvláštní přístup, kdy jsem odmítl systémové prostředky včetně všech opravných prostředků, a nechal jsem v tom paní Langerovou, a potažmo i celou ODS, vykoupat. Myslím, že teď docela litují, a zajímalo by mě, jestli jim za těch vysouzených 15,5 tisíce ta ostuda stála.
Náhrada škody ODS je také jediná část rozsudku, kterou jste se rozhodl splnit, že?
Ano. Ne proto, že bych byl přesvědčený, že by ODS měla být odškodňována, ale opravdu jsem nechtěl mít doma exekutory. I proto, že bydlím v jednom domě s rodiči a exekutoři by nepochybně nerozlišovali mezi mým majetkem a majetkem rodičů a nechtěl jsem dopustit, aby tato věc postihla kohokoliv jiného než mne. Navíc mi zase není úplně proti srsti, že za to celé ODS dostane ještě zaplaceno.
Před vězením už by vás teď mohla zachránit možná jedině prezidentská milost.
Viděl jsem, že tuto možnost někde někdo zmínil. Ovšem k tomu asi nedojde. Zaprvé předpokládám, že Václav by se k tomu neodhodlal, a zadruhé je, myslím, jasné, že od zloděje bych milost nepřijal. A to můžete klidně napsat.
Politiky bych těžko snášel
Zmínil jste, že nechcete, aby případ zasáhl i vaše blízké. Přesto se jich týká. Co vám říkají?
Rodiče jsou z toho trochu špatní, nejsou takového naturelu jako já. V tomto ohledu mě považují za blázna a někoho, kdo takříkajíc čůrá proti větru. Takže nadšení nejsou, ale budou to muset skousnout, co jim zbývá.
A kolegové v práci, jejichž autobusy jste také pokreslil?
Když spolu mluvíme, tak mě podporují, ale co si říkají, když tam nejsem, to fakt nevím (směje se). Nejspíš si taky vykládají, že jsem blázen. Nedělám si žádné iluze (další úsměv).
Jak se k celé situaci staví váš zaměstnavatel? Už víte, jestli se po návratu z vězení vrátíte za volant autobusu?
Zaměstnavatel mi na začátku kauzy dal za pokreslené reklamy dva vytýkací dopisy, ale od té doby se k tomu nadřízení nijak nevyjadřují. Takže netuším, jak to bude, s nikým jsem ještě nemluvil. Musím ale říct, že za celou dobu na mě v práci nikdo nijak netlačil ani jsem neměl pocit, že by nade mnou někdo držel zostřený dohled.
Považujete sám sebe za rozeného rebela a anarchistu?
Nemám potřebu se někam škatulkovat, třeba k anarchistům nebo kamkoliv jinam. Ale tvrdou hlavu jsem vždycky měl, to ano. A občas mi to způsobilo problémy.
Na internetu se objevila řada názorů, že byste měl vstoupit do politiky. Co vy na to?
Profesionální politici by si se mnou vytřeli zadek. I kdybych se jim sebevíc snažil nahlédnout do karet, tak nemám šanci. Navíc tohle by pro mě bylo teprve skutečné mučednictví, dělat s lidmi, jako jsou politici. Já bych je těžko snášel. A v neposlední řadě necítím, že bych na politiku měl nějaké zvláštní schopnosti. Držel bych se raději svého kopyta - já jsem vcelku solidní řidič, který jen má občas potřebu se vyjádřit. A u toho bych zatím zůstal.
Konkrétně před dvěma roky jste potřebu vyjádřit se na adresu politiků měl kvůli něčemu konkrétnímu nebo to ve vás zrálo postupně?
Já jsem politiku sledoval dlouhodobě, takže potřeba vyjádřit se ve mně zrávala delší dobu a ve chvíli, kdy mně a kolegům polepili autobusy, tak se zrodil nápad, že koupím fixy a doplním to, co tam chybí.
Na kandidátce pro podzimní krajské volby vás tedy asi nenajdeme. Lze čekat, že se jich "zúčastníte" alespoň s vaším fixem?
Pokud se tak rozhodnu, tak ano. Důvody by byly. A pokud tedy zrovna nebudu sedět. Ostatně jsem na to upozornil i soudkyni během procesu, že pokud v budoucnu budu opět cítit potřebu se vyjádřit, tak to udělám bez ohledu na výrok soudu.
Trest na vás tedy očividně nebude mít účinek, který si od něj zákon slibuje.
Výchovný účinek to opravdu nemá. Je to skutečně jen formální trestání. Je to jen o dodržení litery zákona. Já jsem u soudu svůj postoj jednoznačně vysvětlil, ale pro soudkyni to byla jen taková omáčka, která neměla vliv na formální podstatu věci, tedy poškozování majetku.
Nejsem žádný vandal
Jenže z pohledu zákona jste teď pouze vandal, který ničil majetek. Rozdíl mezi vámi a sprejerem, který nastříká na zeď nápis, v rozsudku není.
Ale přitom ten rozdíl je potřeba vnímat. Tady šlo o lživé politické reklamy, které mají prakticky nulovou hodnotu a jsou dočasné. Za dva týdny se z autobusu strhnou a jsou pryč. Brát to na stejnou úroveň jako počmárání auta nebo domu, to přece nejde. Nic takového bych nikdy neudělal.
Takže nikam jinam než na plakáty?
Samozřejmě. Četl jsem jednu filozofickou úvahu, podle níž je volební inzerce pouze komunikací politiků s voliči. No, tak já jsem s nimi jako volič také komunikoval - a na prostoru, který je ke komunikaci určený. Koneckonců, ty reklamy jsme si platili ze svého, strany své kampaně financují z peněz, které dostávají z rozpočtu, tedy z daní.
Co říkáte na zájem a mnohdy i opravdu velkou podporu, kterou váš případ vyvolal?
Podpora, kterou mi lidé projevují, je milá, ale na druhou stranu jsem si vědom, že tohle mé lpění na principech nakonec ničemu nepomůže. Nevidím možnost, že můj případ s čímkoliv pohnul, že by se situace v této zemi nějak změnila k lepšímu. Možná kdyby lidé podobně reagovali plošně, ale spíš cítím, že současný systém je tady už příliš zabetonovaný.
Reakcí myslíte například ve volbách?
Ano, například. Bylo by to fajn, ale žádné zázraky nečekám. Mimo jiné proto, že podle mě tam není nikdo, komu by se dalo věřit. Pravda i lež se v současném systému staly vzájemně zaměnitelnými, podvody a korupce se staly přijatelnou životní strategií. Jednotlivé kandidáty známe jen prostřednictvím vyumělkovaného obrazu vytvořeného PR oddělením. Minule hodně lidí uvěřilo Věcem veřejným, dokonce za ně agitovali. A dnes cítí, že jsou za blbce.
