Pořád jsem musel myslet na své rodiče, jak před příchodem Němců propásli šanci, kterou jim nabízela rodina Koukolova, a neodjeli ze země. Rozhodl jsem se, že podobnou chybu neudělám, napsal později úspěšný filmový režisér ve své autobiografii Co já vím?
Rodiče koncentrák nepřežili. S bratry zůstal sám, v září 1945 nastoupil do poděbradské školy pro děti postižené válkou, poznal se tam s Ivanem Passerem i Václavem Havlem, vystudoval dramaturgii na FAMU, začínal v televizi, tak trochu díky dceři Oldřicha Nového a její přátelské pomoci se dostal k filmu, v roce 1955 Martin Frič natočil podle jeho scénáře komedii Nechte to na mně...
Hasičská letenka do Ameriky
Jako režisér stál za kamerou poprvé v roce 1963 při Konkursu, který ovšem ve stejném roce předběhl na cestě do kin další snímek, Černý Petr. V něm se poprvé objevil oblíbený Formanův herec Vladimír Pucholt, jehož "Ahój. Hoj" se řadí ke slavným hláškám stříbrného plátna.
Správná rozhodnutí slavných ČechůMiloš Forman (1932) „Od roku 1977, kdy jsem se stal americkým občanem, jsem opakovaně žádal o vízum, ale vždycky marně. Amadeus byl vlastně mou jedinou šancí, jak se do Prahy zase podívat,“ píše v autobiografii Co já vím? |
Oba filmy, které patřily ke startům pověstné české filmové vlny 60. let, nesly jasný režisérův rukopis stojící na poněkud nelítostném humoru, chytré práci s neherci i umění vytěžit z jednoduchého až řiďounkého příběhu velké téma a obrovskou, byť mrazivou zábavu.
Černý Petr získal na festivalu v Locarnu hlavní cenu, následující Lásky jedné plavovlásky se promítaly na festivalech v New Yorku, Cannes i Londýně a byly nominované na Oscara stejně jako další snímek Hoří, má panenko. A právě tento film, českým publikem milovaný, ale cenzurou zatracený, sám považuje za svou "letenku do Ameriky". Tehdy v roce 1967 zcela legální.
V prvním zaoceánském filmu Taking Off o čtyři roky později Forman svým typickým způsobem rozehrál příběh o dívce, která z domova utíká do světa hippies, a o jejích rodičích, kteří se snaží pochopit proč. Do většiny rolí opět obsadil neherce a znovu zapojil svůj osvědčený způsob humoru. K jeho překvapení na něj Američané nezabrali a na premiéru přišlo osm lidí.
Taking Off mu tak přinesl jednu zkušenost, o které sám píše: "Moje filmařské instinkty byly příliš české... V každém případě bylo nutné změnit styl práce. V Americe jsem prostě neměl a nikdy nebudu mít na to, abych točil původní film s neherci... Bylo mi jasné, že když vejdu do baru a neporozumím každému slovu, co tam padne, nemám nárok na to, abych v Americe točil filmy, jako byly Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má panenko."
Svým zdejším fandům proč za oceánem nezůstal tím starým známým Formanem a přijal hollywoodský tón. Čert ví, nakolik těžké rozhodnutí to pro něj bylo.
Do noty americkému publiku i kritice padl až Přeletem nad kukaččím hnízdem, filmem, který posbíral pět Oscarů. Následující Vlasy tak strhující úspěch sice neměly, nepřinesl ho ani Ragtime, ale Amadeem natáčeným i v Praze opět zabodoval natolik, že film získal osm Oscarů, třináct nominací na něj a čtyři Zlaté glóby.
Horší kritiky pak stíhaly Valmonta, přinejmenším velkou diskusi vzbudil Lid versus Larry Flynt, o něco příznivějšího přijetí se dočkaly až Goyovy přízraky. Dlouho plánovaný film Mnichovský přízrak skončil ve stadiu prvních příprav. Zatím?
