Podle všech konzervativních měřítek to byl pacholek k pohledání... a jako takový byl také uvězněn na základě falešného obvinění z obchodování se zbraněmi a posléze (v roce 1971) vyhoštěn z Francie.
Vrátil se do rodné Itálie, ale roupy ho nepřešly. O pár let později vymyslel svým nepřátelům tak krásnou pomstu, že ji tady musím oslavit, ačkoliv bych měl solidárně stát přesně na opačné straně barikády.
V roce 1975 vyšel v Miláně soukromým tiskem anonymní pamflet nazvaný Poslední šance, jak zachránit v Itálii kapitalismus. Autor, který se představil jako kulturně založený aristokrat, rozeslal elaborát 520 nejvýznamnějším italským průmyslníkům, akademikům, novinářům a politikům.
Mocné slovo
Text pracoval se spoustou přísně důvěrných informací, ale také vykazoval fascinující znalost klasické literatury, dějin, či vojenské strategie. Itálie se tou dobou pozachvívala pod vlnou stávek a levicového terorismu, a tak není divu, že v nejvlivnějších představitelích státu vyvolal macchiavelistický návod příjemné šimrání okolo žaludku.
Když se o pár měsíců později Sanguinetti přihlásil k autorství brilantního podvodu, namyšleným papalášům tohle carpaccio pořádně zhořklo a vykázali provokatéra i z Itálie.
Ve Francii byl tou dobou ještě pořád na indexu, a tak musel strávit následující dva roky v Řecku. Pro mě je ale na celé situaci půvabné především to, jakou moc mělo slovo ještě před pouhými dvaceti lety.
Český dělník
Dnes už by něco podobného nestálo ani za mávnutí rukou. V éře, kdy je skandál, nebo spíše pseudo-skandál tím nejběžnějším prostředkem, jak upozornit přesycený dav na nově vydané cédéčko nějaké prsaté káči, nemá už skutečný skandál sanguinettiovského formátu místo.
Žijeme v době jednoho velkého, totálního blivajzu.
Hierarchie nejen společnosti, ale i významů je naprosto pobořena, a tudíž i to poslední uprdnutí parlamentního ratlíka může být vydáváno za kosmický třesk, zatímco věci zrůdné a opravdu děsivé projdou kolem nezaznamenány, případně od výše uvedeného nerozlišeny. I přesto si myslím, že příklad Gianfranca Sanguinettiho je hoden následování.
Kdyby pro nic jiného, tak pro radost. Měl by nějaký český boháč, někdo z řad sofistikovaných českých milionářů, napsat elaborát o poslední šanci, jak vyrvat českého dělníka ze spárů bídy.
Pohyb kupředu
Text, jehož autor by se mohl vydávat třeba za mladého sociálního demokrata, by musel být velmi prostý, aby ho česká populistická elita dokázala pochopit, ale měl by se vší rozhodností poukázat na to, jak se boháčům snižují daně, zatímco chudák musí zaplatit u doktora za vyšetření třicet korun!
A to ani nemluvím o šoku, jaký poctivý referent z výroby zažije, když narazí ve "své" televizi na záznam divadelního představení Hamleta místo na lidový humor Petra Novotného.
Gianfranco Sanguinetti dosud žije, ale svět se za pouhých třicet let sakramentsky pohnul kupředu. Jestliže byl kdysi establishment krovem nad hlavami vydřiduchů, kapitánů průmyslu a aristokratů, dnes je tím nejskvělejším reprezentantem stádnosti... jistě přinejmenším u nás.
Průměr až podprůměr v myšlení i činech. Naši "nejlepší" jsou spolehlivou hrází proti všemu osobitému, jedinečnému, svému. Establishment se prostě stal součástí klanu ubohých. A vy už víte, že tu nemluvím o penězích, o bohatství. Peníze mě nezajímají.
Jde mi o výlučnost. O výlučnost ducha, snů, životních cest. Milionář u toho není víc než metafora takové výlučnosti. Ale stačí... Příště budeme zase hrát starou žertovnou hru na bohaté a chudé; je přece tak zábavná.
KDO JE MARTIN REINER
Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já.Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry.
Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval.
