Šéf týmu, jehož je robot dílem, Kcuši Išijama z univerzity Tohoku v Senai, potvrdil v článku pro zmíněný časopis, že první testy přístroje byly úspěšné. Mimo jiné se v laboratoři dokázal za dvacet vteřin provrtat dva centimetry tlustým steakem. Samozřejmě od praktického využití je vynález ještě dosti vzdálen.
Při praktickém použití bude ovládán "hledač nádorů" pomocí externího magnetického pole. Otáčení šroubovité špičky robota pohání kupředu - pohyblivost byla spolehlivě vyzkoušena nejen v mase i v různých tekutinách - v případě potřeby bude tedy možné jej vyslat do cévního systému.
Pokud robot najde nádor, bude možné špičku přístroje rozžhavit a spálit nádorové buňky. Stejným způsobem bude mikrorobot také dopravovat léky přímo na místo určení - například do vnitřních orgánů lidského těla.
Zbývá ovšem najít odpovědi na řešení řady možných problematických situací. Co budou vědci například dělat, když se minirobot zablokuje v cévě a ucpe ji? V posledním půlroce je to už několikátá zpráva o postupu při vývoji mikropřístrojů, tedy takzvané nanotechnologie, které by měly v budoucnosti sloužit při léčení lidí a pohybovat se v pacientově těle. Koncem loňského roku o možných vývojových trendech v této oblasti jednala konference o molekulární nanotechnologii v Bethesdě v americkém státě Maryland.
Eldrid Sequeira, člen výzkumného týmu ze Státní univerzity v Utahu, na konferenci hovořil o tom, jak si on a jeho kolegové představují "zapřažení" bakterií do jejich robotů. Ty bakterie, které mají bičík, mají být umístěny do vnitřku velmi malého, tekutinou naplněného cylindru, který bude opatřen vrtulí. Bakterie má být přichycena na otočnou silikonovou destičku. Jak bude pohybovat svým bičíkem, začne se destička otáčet.
Tím vyvine mechanickou energii, která bude "miniponorku" pohánět. Tento zvláštní biomotor má mít v průměru jen několik málo mikrometrů (1 mikrometr se rovná 10 na minus šestou metru). Celý plán je zatím ve stadiu úvah a počítačových simulací.
