Podle časopisu Science to zjistili němečtí vědci z Ústavu Maxe Plancka v Lipsku.
Z kostí mamuta, který zemřel před 43 tisíci lety, se jim podařilo rekonstruovat jeden gen. Shodou okolností to byl gen, který u řady savců včetně lidí ovlivňuje barvu ochlupení či pokožky.
Byl to husarský kousek: po desetitisících let zůstaly v kostech jen zlomky DNA, která je základem genů. Poskládat z nich něco rozumného je velmi obtížné.
Rekonstrukce byla možná díky novým metodám, vyzkoušeným už dříve u jeskynních medvědů. Němečtí vědci odhalili hned dvě varianty genu – první mamutům dávala tmavé zbarvení, jaké známe třeba z obrazů Zdeňka Buriana.
Druhá varianta téhož genu Mc1r dovolovala, aby srst byla světlejší – buď tmavě ryšavá nebo rovnou světlá až bílá.
Dnes je těžké říci, jakou výhodu mohla světlejší barva mamutům poskytovat. Skrýt je asi nemohla. "Byli moc velcí – i blonďatý mamut by se dal snadno zpozorovat," vysvětluje doktor Michael Hofreiter, jeden ze dvou vedoucích vědeckého týmu, který provedl rekonstrukci mamutího genu.
Mohutní savci, žijící do konce poslední doby ledové v chladných stepích Eurasie, možná prodělávali podobnou proměnu jako arktická zvířata: lední medvědi mají také světlejší srst než huňáči, jako byl Bruno, medvěd nedávno zastřelený v Německu. - více o Brunovi zde
Rozdílné fungování genu snad nemělo na mamuty podobný účinek jako na lidi. U nich genMc1r neovlivňuje jen barvu kůže a vlasů. Způsobuje také, že lidé se světlejší pokožkou jsou citlivější na slunce a snadněji dostanou rakovinu kůže.
