Každoroční úkaz začíná 17. července a vrcholí kolem 12. srpna, když se Země ocitne v nejhustší části roje. Jeho částice, zpravidla menší než zrnko písku, vstupují do atmosféry rychlostí 60 m/s. Při hoření zazáří jasným světlem, někdy i barevným. V maximu je jich až 80 za hodinu.
Perseidy je nejlepší pozorovat okem, viditelné by měly být po celé obloze - za dobrého počasí. Předpověď na sobotní noc však zatím moc optimistická není: „Oblačno až polojasno, ojediněle přeháňky. Na západě a východě území až zataženo a srážky četnější, na východě zpočátku ještě bouřky, i silné,“ zní předpověď Českého hydrometeorologického ústavu.
Pro co nejlepší zážitek je podle Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV nejlepší vypravit se do přírody, do míst, kde je tmavá obloha. Společné pozorování meteorického roje pořádá například vsetínská hvězdárna, další bude na Jizerce v jizerské oblasti tmavé oblohy a na Chatě Prašivá ve Vyšních Lhotách v beskydské oblasti tmavé oblohy.
Loni byly Perseidy dobře viditelné, což dokazuje snímek Petra Horálka, který pro čtvrtek vybrala americká NASA (Národní úřad pro letectví a kosmonautiku) jako snímek dne. Fotografie s názvem Noc Perseid zachycuje roj Perseid proti letní Mléčné dráze nad astronomickým táborem ve slovenské Vrchteplé. Vznikl mezi 6. a 8. srpnem minulého roku. Podle Suchana je to desátý Horálkův snímek, který NASA vybrala jako astronomický snímek dne.
Night of the Perseids by: Petr Horálek https://t.co/zp0AFOs5li
Slzy svatého Vavřince
Perseidy dostaly své jméno podle místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají (z horní severozápadní poloviny souhvězdí Persea) a první zmínky pocházejí z poloviny třetího století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince (více zde). Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 údajně začaly z nebe padat třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.
Pevné částice, jejichž nádherný pohřeb pozorujeme, roztrousila podél své dráhy kometa Swift-Tuttle, pozorovaná poprvé dvěma americkými astronomy. Byli jimi v červenci 1862 nezávisle na sobě Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle. Teprve před několika lety se zjistilo, že tato kometa byla pozorována už roku 69 př.n.l. a 188 n.l. ve staré Číně. Několik let po objevu komety Swift-Tuttle 1866 italský astronom Giovanni Schiaparelli nezvratně prokázal přímou souvislost meteorů s kometami a určil, že původcem je materiál ze Swift-Tuttle.
Kometa, která má Perseidy na svědomí, obíhá kolem Slunce po eliptické dráze jednou za zhruba 133,3 roku. Naposledy se ke Slunci vrátila v prosinci 1992 a příště nás navštíví v létě roku 2126. Kometa má mimořádně velké jádro (o průměru 20 až 25 kilometrů) a i příští generace se mají na co těšit. Nejméně do roku 4479, kdy se k Zemi přiblíží na pouhých několik milionů kilometrů a nyní ještě nelze vyloučit ani přímou srážku s námi. Taková událost by zcela jistě představovala soumrak lidstva.
Podél dráhy komety se za dobu její existence rozptýlil oblak prachu a zrnek pevného, avšak porézního křehkého materiálu, kterým naše planeta každoročně prochází od druhé poloviny července (17. 7.) do třetí dekády srpna (24. 8.).
