Tento systém využily desítky, možná stovky obcí v zemi. Sám o sobě není špatný. Špatné je to, že město Olomouc nedalo rovnou šanci všem firmám, které by se o výstavbu domů rády ucházely. Vydělat peníze nechalo pouze olomouckou firmu Mera Czech. "Výběrové řízení jsme nedělali, s nabídkou přišla firma Mera," nezastírá náměstek olomouckého primátora Pavel Horák (KDU-ČSL).
Výhoda jedné firmy
Společnost Mera měla oproti všem ostatním výhodu. Ing. Radek Menšík, který je zároveň i předsedou představenstva Mery, uzavřel v roce 1998 s městem nájemní smlouvu a smlouvu o budoucí kupní smlouvě na pozemky ve Slavoníně. Chtěl stavět nájemní byty a vypracoval na to projekt. O rok později, když stát nabídl obcím dotace na výstavbu nájemního bydlení, zastupitelé zrušili původní smlouvy s firmou Ing. Radek Menšík a schválili jejich uzavření s Merou. Mera měla v ruce hotový projekt na nájemní domy a dala jej k dispozici městu.
"Poskytla nám své know-how, a proto jsme do sdružení s firmou Mera šli. Nebyl čas vypisovat výběrové řízení na tento projekt, protože by nám unikla státní dotace. A bez ní by město tolik bytů nepostavilo," vysvětluje vedoucí odboru koncepce a rozvoje olomoucké radnice Jana Zimová. "Je skutečně potřeba si uvědomit, že bez tohoto projektu bychom tolik bytů nepostavili," argumentuje i náměstek Horák.
Pilotní projekt obnášel 145 bytů. Další tři stovky postavilo město s firmami Mera a MNG Comp., které vzešly vítězně s následného výběrového řízení, jehož se zúčastnilo asi devět firem. Mera dokončila první domy a nájemníci se nastěhovali. Po roce jsou však postaveni před nové smlouvy, které pro ně znamenají riziko, že ani po řádném dvacetiletém splácení nakonec nebudou byty jejich. Na domech je totiž zástavní právo ve prospěch České spořitelny, která poskytla Bytovému družstvu Jižní hypoteční úvěr. Družstvo založilo město s firmou Mera, aby podíl Mery na domech daný smlouvou o sdružení finančních prostředků s městem vykoupilo. "Lidé o byty nepřijdou. Úvěr družstvo splácí z nájmu. Jediné riziko je, že se objeví neplatič. V takovém případě seženeme jiného nájemníka. Není v tom problém," tvrdí náměstek Horák.
Transparentní výběr
Lidé ale mají problém se spoustou závad, které novostavba má, a stěžují si na zdlouhavé reklamace. Budiž družstvu k dobru, že schválilo vrácení části nájmu některým domácnostem, jež kvůli závadám nebydlely tak, jak jim město a firma slibovaly. Za dvacet let bude možná současné vedení radnice cítit zadostiučinění, že projekt se soukromou firmou klapl, a obavy, pochybnosti o "čistotě" projektu a nejistota nájemníků byly naprosto zbytečné.
Negativních pocitů, jež převáží radost nad tím, že mají kde bydlet, ovšem mohlo město nájemníky ušetřit. Stačilo vypsat výběrové řízení, z něhož jedině vzejde firma s nejlepší nabídkou (cenou i kvalitou služeb). Argument, že šlo o čas, je totiž u zakázky za desítky milionů korun lichý. A pakliže se nedostává peněz na stavbu domů, mělo město říct lidem jasně dopředu: potřebujeme hypotéku, takže domy zastavíme.
Potenciální nájemník má pak regulérní právo volby. Buď do projektu půjde a investuje stovky tisíc korun s vědomím závazku u bankovního ústavu, nebo se rozhodne hledat střechu nad hlavou jinde. Po roce zabydlování a investování dalších peněz do vybavení nového bytu se ale jen těžko stravuje věta primátora Martina Tesaříka (ČSSD), kterou nájemníci četli na nástěnce: "V případě, že vaše představy o kvalitě bydlení nejsou zcela uspokojeny, jsme připraveni splnit smluvní podmínky, ke kterým jsme se zavázali v případě vašeho zájmu o ukončení nájemního vztahu."
