Čtvrt století od jaderné katastrofy žije ve městě bezmála 25 tisíc obyvatel. "Nejenže neumřelo, ale stále se rozrůstá," říká tajemnice městské rady Lidia Grigorivna Leonecová.
Pivo z ČechNa rozdíl od českých měst je ve Slavutyči jen pár restaurací. Mimo výborného boršče, šašliku a dalších místních specialit tu nabízejí i české pivo. Točí se tu Staropramen i Krušovice. Pivo z nedalekého Černohiru ale také není špatné. |
Slavutyč nezapře, že se stavělo ještě za Sovětského svazu. Obří centrální náměstí vhodné ke konání nejrůznějších oslav lemují hranaté budovy městského úřadu, samoobsluh, umělecké školy a další. Hned za nimi začínají čtvrtě paneláků, ale i části, kde jsou jen nízké rodinné domy.
Město má pojmenované jen hlavní, velmi široké ulice. Zbytek tvoří takzvané kvartály - Kyjevský kvartál, Talinský kvartál a další. "Stavělo se tak, že přijeli zástupci z jednotlivých sovětských svazových republik a ve svém kvartále vytvořili to nejlepší, co tehdy bylo u nich k dispozici," vysvětluje tajemnice městské rady. Řada z nich pak ve Slavutyči zůstala, ve městě tak žijí lidé padesáti různých národností.
Slavutyč se na první pohled neliší od ostatních ukrajinských měst. Pocit, že je něco jinak, je ale všudypřítomný. Ulice jsou čisté a to na Ukrajině zdaleka není pravidlem. "Teď po zimě to není takové, ale v létě je tu opravdu krásně," říká Genadij, který pomáhal město stavět a nyní bydlí v rodinném domku na okraji.
Ráno ve Slavutyči. Dospělí odjeli za prací a děti vyrážejí do školy.
Svou roli při úpravě města ale sehrálo i blížící se pětadvacáté výročí černobylské havárie. V den tragédie se u památníku na náměstí scházejí pracovníci elektrárny, evakuovaní i lidé nasazení bezprostředně po nehodě na záchranné práce. Kvůli jubileu se letos opravoval nejen památník, dělníci byli vidět i u silnic v okolí města.
Výplaty jsou tu dvakrát vyšší než jinde na Ukrajině
Oproti jiným Ukrajincům jsou Slavutyčané bohatí. "Průměrný plat je tu čtyři tisíce hřiven (8 330 korun)," říká pyšně Lidia Grigorivna. Po poradě s ekonomem města přidává informaci, že průměrný plat v zemi je přibližně poloviční. Nezaměstnanost ve Slavutyči je navíc zanedbatelných 1,8 procenta.
Město u hranicSlavutyč leží na severozápadě Ukrajiny kousek od Dněpru. Právě původní slovanské jméno této řeky nese. K hranicím Běloruska to mají lidé dvě hodiny chůze, do Ruska pak hodinu cesty autem. |
Na tři tisíce lidí dojíždí každý den za prací do padesát kilometrů vzdálené černobylské elektrárny. Vlak jede přes Bělorusko, hranice leží za Dněprem, kam je to od Slavutyče asi dvě hodiny chůze.
I řada dalších pracovních míst souvisí s elektrárnou. "Cizinci se k nám jezdí učit z našich chyb," říká Genadij. Ve městě je řada výzkumných center, která vznikla se zahraniční spoluúčastí. Vznikají i firmy podporované zahraničním kapitálem nebo penězi z Evropské unie.
Vše pro děti
Lidie Grigorivna upozorňuje, jak moc starosta myslí na děti. Tajemnice hned ukáže na skatepark a vysvětluje, že se děti dříve proháněly na prknech po náměstí. Starosta je odtamtud chtěl vyhnat, a tak jim postavil skatepark.
Slavutyč jako město pro děti je i jedno z hesel kodexu, který radnice vydala v roce 2007. Děti a mládež tu tvoří čtvrtinu obyvatel. Že nejde jen o frázi, potvrzuje 32letá Marina, která ve městě žije od roku 1988. "S dětmi je tu možné jít kamkoliv. Lidé dnes chtějí do velkých měst, aby vydělali velké peníze, ale já bych neměnila," tvrdí.
Průměrný věk Slavutyčanů je 32 let. "Bývalo to dvacet sedm, stárneme," říká tajemnice městské rady. Ihned ale dodává, že je to zčásti způsobeno tím, jak sem obyvatelé stěhují své dědečky a babičky.
To že je město plodem černobylské havárie, připomíná památník nebo jedna z mála pojmenovaných ulic - Černobylských hrdinů. Radioaktivita tu však byla počátkem dubna dokonce nižší, než kolik v té době naměřili v Praze.
