Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tvKomunistický režim prezentoval měnovou reformu, kterou oznámil 30. května 1953 a spustil o dva dny později, jako nutný úder proti „kapitalistickým živlům“. Jaký byl ale její pravý důvod?
Opravdový důvod tkvěl v rozvoji ekonomiky po roce 1948. Ekonomika se vyvíjela takzvanou ocelovou cestou – obrovské investice a nedostatečné proporce. Vznikala ohromná zadluženost uvnitř národního hospodářství. Všechny tyto ekonomické tlaky nutně vedly ke znehodnocení měny a k měnové reformě, která měla v podstatě formu státního krachu.
MĚNOVÁ REFORMA V RUDÉM PRÁVUPodívejte se, jak o měnové reformě informovalo 31. května 1953 Rudé právo |
Jak fungoval přídělový systém, který měnová reforma zrušila?
Přídělový systém zaváděla už roku 1939 nacistická okupační správa. Přetrval do konce války a posléze plynule navázal na poválečné období. Zrušení přídělového systému, tedy odstranění vázaného hospodářství, to byl snad jediný pozitivní výsledek měnové reformy. Systém fungoval tak, že na jednoho obyvatele připadalo určité množství potravin. V roce 1948 komunisté zavedli vedle vázaného trhu také trh volný. Produkty na něm ale byly velmi drahé.
Bylo zavedení měnové reformy vzhledem ke stavu ekonomiky racionální krok?
Ekonomika byla v těch časech především zoufale iracionální. Vedla se s ohledem na politické cíle a ideologické představy. Hospodářství došlo do stavu, kdy situaci patrně nebylo možné řešit jinak než tak drastickou měnovou reformou.
Kdo vypracoval její koncept?
Koncept vypracovala skupina ekonomů vedená Václavem Hůlou. Již od roku 1951 se začaly připravovat určité koncepce, které se zaměřily na zrušení lístkového hospodářství. V roce 1952 se úvahy rozšířily o zamýšlené měnové zásahy.
Nové peníze se vyrobily v Sovětském svazu a Československo za ně muselo zaplatit přibližně 15 milionů rublů. Nakolik byla reforma vnucená Moskvou?
Sovětští poradci zasedali v bankovní radě. Sověti měli určitě zájem na provedení reformy, jelikož koruna byla po roce 1945 svázána s dolarem a nikoli s rublem jako měny všech ostatních satelitů Sovětského svazu. Žádný přímý příkaz nicméně z Moskvy nepřišel.
Zdeněk Jirásek (1957)Historik a politik. Zaměřuje se na nejnovější české politické a hospodářské dějiny, česko-polské vztahy a dějiny Slezska. S Jaroslavem Šulou napsal knihu Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1 (1992). V letech 2001 až 2007 působil jako rektor Slezské univerzity v Opavě, mezi roky 2010 a 2014 zastával post opavského primátora.  |
Když Antonín Zápotocký v proslulém projevu 29. května lživě tvrdil, že měnová reforma nebude, tak jeho cílem bylo zamezit panice?
Na mnoha místech se uvádí, že Zápotocký vystoupil den před oznámením měnové reformy, ale já musím říct, že na žádný takový projev jsem při zkoumání problematiky nenarazil.
Žádný takový projev tedy nebyl?
Faktem je, že Zápotocký promluvil o tom, že koruna je pevná, několik týdnů před provedením měnové reformy. Pravděpodobně kvůli zamezení paniky. Byla to samozřejmě čistá lež. Zápotocký byl dokonale informován o tom, co se připravuje a jak to bude probíhat. Ale pronést podobný projev jen těsně před provedením reformy, to by postrádalo sebemenší logiku.
I když se komunisté snažili připravovanou loupež ututlat, zprávy o reformě prosákly mezi lid o pár dní dříve. Jaké byly reakce?
Občané začali vykupovat, co se vykupovat dalo. Ze špatně zásobených obchodů zmizelo prakticky všechno zboží. Po provedení reformy se začalo na mnoha místech protestovat proti vládním krokům.
Které město bylo největší baštou odporu?
Nejmohutnější protesty proběhly v Plzni. Obyvatelé ovládli střed města, krajský soud, chvíli dokonce vysílali městským rozhlasem. V souvislosti s měnovou reformou se po celé republice zatkly stovky lidí. Ne každého ale čekal soud.
Titulní strana Rudého práva 31. května 1953. Všech šest stran čísla bylo věnováno měnové reformě.
Rudé právo 31. května 1953. Na straně 4 byly prezentovány nové bankovky.
Lidé ze vzteku házeli peníze do kanálů
V jakém poměru se peníze měnily?
Pro částky do 300 korun existoval kurz 5:1, vyšší částky se měnily v poměru 50:1. Potíž byla v tom, že některá aktiva se škrtla úplně bez jakékoli náhrady. Například státní dluhopisy. Lidé v podobných aktivech ztratili řádově desítky miliard. Obrovské částky.
Jak výměna peněz probíhala?
Lidé mohli měnit finance v různých střediscích. Ze začátku se výměna zpomalovala, jelikož nová platidla měla jiné rozměry než ta stará. Počítací prkna je proto nemohla sečíst. Každý halíř byl tedy odpočítán ručně, což zabralo nějaký čas. Samotnou výměnu peněz ale neprovázely žádné konfliktnější situace. Když si ale lidé peníze vyměnili a vrátili se na pracoviště, často zjistili, že jim hotovost nestačí na zpáteční jízdenku domů. Neměli peníze, aby si koupili svačinu a podobně.
Auto nebude, věno je pryč. Lidé se dřeli nadarmo
Zdroj: Velká peněžní loupež v Československu aneb 50:1 |
Jak moc z reformy profitovala komunistická strana?
Měnová reforma postihla veškeré obyvatelstvo. Nehledě na politickou orientaci, náboženství nebo cokoli jiného. Někteří vysocí představitelé komunistické strany ovšem zvýhodněni byli – dostali výhodnější kurz. Šlo například o špičky bezpečnosti. Ale to se týkalo opravdu velice úzké skupiny lidí.
Znamenala reforma pro normálního občana nějaké pozitivum?
Kdo byl bohatší, kdo měl větší úspory, prodělal na tom mnohem více než chudý člověk. Když jsme psali knihu o reformě, napsal nám jeden pamětník, který tehdy dělal v Praze u čističů kanálů. Lidé do nich ve vzteku házeli peníze, za které si čističi kupovali alkohol. Byli věčně opilí. Tak to bylo asi jediné pozitivum.
Co se stalo se starými platidly?
Peníze byly naprosto znehodnoceny. Pravděpodobně putovaly do různých drtiček, do sléváren a podobně. Některé zůstaly mezi lidem v soukromých sbírkách.
Reagoval na dění v Československu Západ?
Západ reflektoval událost samozřejmě svým zpravodajstvím. Ale že by reagoval například diplomaticky, tak o tom nejsou záznamy.
Vzpoura Škodováků v Plzni:
