V době, v níž média přinášejí o probíhající ekonomické krizi stále detailnější zprávy, kdy se každé zvěsti dostává sluchu a veřejnost má k dispozici desítky analýz o sebenepatrnějším výkyvu v náladách trhu, bychom měli vzpomenout na experiment o výhodách nevědomosti, jenž svého času provedl psycholog Paul Andreassen.
Pokus č. 1: akcie
Ten instruoval studenty, aby si vytvořili vlastní portfolio akcií, s nímž pak budou moci obchodovat, a následně je rozdělil do dvou skupin. Studenti první skupiny mohli sledovat pouze vývoj cen akcií, žádné jiné údaje k dispozici neměli. Druhá skupina vládla detailními finančními informacemi. Poté bylo spuštěno obchodování a obě skupiny čelily jinak stejným podmínkám. V závěru překvapivě neinformovaní vydělali výrazně více než jejich kolegové sledující analýzy, zprávy a zaručené tipy.
Přemíra informací je chybně vedla k podstatně častějším prodejům a nákupům v domnění, že každá nová jednotlivá informace je důležitá a tržní trendy jsou větší, než ve skutečnosti byly.
navždyWarren Buffett proslul výrokem, že jeho nejoblíbenější doba držení cenných papírů je navždy. |
V přemíře dat se pozornost na to důležité jednoduše vytratila. Struktura rizika a výnosu je stále velmi obdobná, je proto optimální strategií držet aktivum dlouhodobě a nenechat se vlákat do kolotoče nákupů a prodejů dle nejčerstvějšího ekonomického zpravodajství. Výkyvy jsou obvykle jen dočasné, protože základy hospodářství se málokdy výrazně změní – byť pohříchu zrovna můžeme zažívat "finanční krizi století“. Investování do akcií není nepodobné spoření na důchod, tedy s investičním horizontem dvaceti až třiceti let. Warren Buffett proslul výrokem, že jeho nejoblíbenější doba držení cenných papírů je navždy.
Lidé jsou bezesporu výtečně vybaveni k vyhledávání informací a získávání výhod, kde je to jen možné, bohužel ne k rozumnému investování na burze. Období bublin na trzích aktiv pravidelně ukazují, jak lehce podléháme logicky zcela nesmyslnému uvažování, které však emočně svůj smysl dává.
Pokus č. 2: peníze
Read Montague, profesor věd o mozku, se svým týmem dal v jiném experimentu jeho účastníkům určitou sumu peněz, základní informace o povaze akciového trhu a nechal je, ať sami zváží, jak velkou část z těchto peněz si ponechají a jakou investují do akcií. Takto se mělo odehrát dvacet kol.
jistotaSoučasná krize pomine a i přes drahé a obsáhlé poučení si může být člověk jedním jist. Opět budeme vystaveni nekončící řadě ekonomického zpravodajství o obrovských ziscích a dechberoucích výdělcích. |
Co však účastníci nevěděli, bylo, že vývoj onoho fiktivního trhu bude odpovídat historickým údajům z období minulých finančních bublin jako kupř. pohybu indexu Nasdaq v roce 1998. Tedy rychlého růstu a posléze ještě rychlejšího propadu, ne nepodobného vývoji v posledních měsících. Zvláště zajímavý byl i fakt, že zatímco účastníci experimentu sledovali své investice, byla naopak vědci sledována jejich mozková aktivita.
Vezměme si příklad jednoho konzervativního hráče, investoval v prvním kole jen čtvrtinu peněz, trh však rostl a hráč pochopitelně zažil závěrem kola značnou lítost – kdyby investoval vše, mohl získat násobně více. A vědci mohli intenzitu této prožité lítosti sledovat přímo v aktivaci konkrétních částí jeho mozku. Čím byla lítost větší, tím pravděpodobnější se stala i změna chování účastníka experimentu v dalším kole. Hráči proto hojně v dalších kolech zvyšovali podíly, jež investovali do akcií. Tak se strachovali o zisky, o něž mohli v budoucnu přijít, když investují málo, že zapomněli na možnost ztrát. Avšak každá bublina hodna svého jména někdy splaskne.
Současná krize pomine a i přes drahé a obsáhlé poučení si může být člověk jedním jist. Opět budeme vystaveni nekončící řadě ekonomického zpravodajství o obrovských ziscích a dechberoucích výdělcích, že lítost nad tím, že nejsme jedněmi z těch šťastných, se stane znovu neodbytnou. Budou to farmaceutické a zdravotnické firmy, či zelené technologie? Kdo ví.
