Problém je však v tom, že v katastrálních mapách nejsou meliorace zakresleny a vlastníci pozemků o nich proto většinou vůbec nevědí. Pokud budou meliorace poškozeny, úřady mohou majiteli pozemku přikázat, aby je opravil. "Zvlášť na Vysočině je to problém: protože tady vzniklo v minulých desetiletích vzhledem k charakteru krajiny meliorací mnoho. Na jihu podobné problémy přináší například závlahová zařízení, ale je rozdíl mezi povrchovým závlahovým zařízením, které se dá lehce opravit a meliorací, která je pod zemí," řekl Karel Coufal z třebíčské Agrární komory.
Skupina poslanců a senátorů hodlá od září usilovat o to, aby ještě před tím, než od počátku příštího roku vejde v platnost, byl zákon o vodách novelizován.
Úředníci krajského úřadu sice zatím neví o žádných konkrétních komplikacích, které by zákon mohl přinést, ale připouští, že norma je sporná. "Meliorace jsou takové bezprizorní. Zemědělské pozemky se vydávaly v restitucích novým majitelům, na nich jsou meliorace a nikdo vlastně neví, co s nimi, kdo je bude udržovat, protože to samozřejmě stojí nějaké peníze," řekl vedoucí odboru životního prostředí krajského úřadu Pavel Hájek.
Meliorace vznikaly za minulého režimu většinou bez souhlasu a vědomí vlastníků pozemků a bývaly zakreslovány například jenom do dokumentů zemědělských družstev. Noví vlastní pozemků však často tyto dokumenty nemají. "Na místech původních luk a mokřadů jich na Vysočině vznikalo opravdu hodně. Teď už se jejich budování snažíme omezovat, ale naráží to stále na odpor zemědělců. Meliorace přitom velmi často vznikaly ke škodě krajiny," míní jihlavský poslanec Jaroslav Pešán (ODS), který je odpůrcem novely.
Meliorace měly pomoci zúrodnit nevhodnou půdu. Samotné odvodnění však nestačilo a tak se k němu přidalo i její obohacování umělými hnojivy. "Na mnohých místech tento způsob hospodaření, spojený se zánikem bažin a přirozených rezervoárů vody, udělal v přírodních systémech pěknou paseku - a to bylo za čtyřicet let minulého režimu v republice zmeliorováno téměř osm set tisíc hektarů pozemků," upozornil Pešán.
Pešán se obává, že nebezpečí tkví v tom, že lze jen těžko odhadnout, v jakém stavu meliorační potrubí a šachty pod zemí jsou. Při jejich havárií může proto majitele čekat rozčarování. "U někoho půjdou meliorace opravit krompáčem, ale u někoho bude třeba pozvat bagr. Záleží taky na materiálu, který byl tehdy použit: někde byly klasické hliněné trubky, jinde umělohmotné. Některé majitele pozemků by taková oprava mohla zruinovat," řekl Pešán.
Pro zemědělce je podle Coufala pasáž zákona o vodách, věnovaná péči o meliorace, nevyhovující. "Na opravy dnes zemědělské podniky nemají žádnou vhodnou mechanizaci - znamenalo by to pro ně další vkládání peněz do něčeho, co ani nemohou pořádně nikdy využít," řekl Coufal.
