Narodil se v Ústí nad Labem, rodičům byl brzy odebrán. "Jméno mám po matce, paradoxně se s ní prakticky neznám. Setkal jsem se s ní ve čtyřech letech, kdy
mi do domova přinesla nepochopitelně holčičí šatičky s bílým lemováním, dodnes si to pamatuji. Druhý kontakt se odehrál v mých osmnácti, kdy jsem měl odejít z domova. Od té doby jsem ji neviděl," popisuje.
Pokud by zůstal ve své biologické rodině, měl by zřejmě mizivé šance na vzdělání. "To nepopírám. To je prostě jasný. Než šel otec na začátku tohoto roku znovu do vězení za neplacení alimentů, tak byl údajně před tím znovu nezaměstnaný," říká. Dodává, že se za něj nestydí a chtěl by mu stejně jako své sestře v budoucnu finančně pomáhat.
Cesta Michala Dordě zatím nemá mnoho následovníků. Dětem z domovů se podle něj podaří prosadit jen zřídkakdy.
"Tak osmdesát procent dětí skončí na učňácích, jen malé procento jich jde na střední školy, vysokoškoláků je ještě méně. Vychovatelé v dětských domovech mají na starosti osm deset dětí. Máte tam jen pár knih, kapesné tři stovky na měsíc. Možnosti seberealizace se různí podle domova, ale v porovnání s možnostmi dětí vyrůstajících v rodině jsou vždy omezené," říká Dorď.
Na gymnázium chodit nemohl
Zvláštní škola hrozila dnešnímu dvojnásobnému vysokoškolákovi také. Doporučovala ji psycholožka, nedostal se na ni jen zásluhou své vychovatelky z domova. Ani potom neměl nic ulehčené. Volba střední školy nebyla v jeho rukou, na vytoužené gymnázium prý nemohl podat přihlášku.
"Měl jsem vysněné liberecké Gymnázium F. X. Šaldy, ale nemohl jsem tam. Byla by nákladná doprava, asi mezi vychovateli byla i obava, že bych dojížděním zdivočel, nic nestíhal a stejně se neučil. Samozřejmě, finance tam hrály taky velkou roli. V té době tam bylo ještě staré vedení. Obchodka ve Frýdlantě mi v přípravě na vysokou nic nepřinesla," zavzpomínal Michal na svoji etapu středoškolských studií.
Dříve netušené možnosti se Michalovi ukázaly s příchodem nového ředitele domova Tomáše Kahana. Sehnal mu kontakty a dal rady, které mu nakonec otevřely dveře ke stipendiu.
Dnes studuje obor mezinárodní vztahy na Anglo-americké vysoké škole a obor koreanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. A díky podpoře Libereckého kraje je nyní na půlroční stáži v Bruselu. Pracuje na projektu výměny mládeže z dětských domovů financovaném z fondů EU.
Málo prostoru pro seberealizaci
Systém dětských domovů dnes spíš kritizuje. "U dětí z domovů je bohužel vždycky problémem nedostatek informací. A kolikrát i špatné vedení domovů. Někteří ředitelé nebo vychovatelé se o ty děti nezajímají. Samozřejmě ale musí samy chtít pracovat," říká Michal.
"Prostor pro rozvoj, pro seberealizaci nebo na nějaké využívání potenciálu tam není tak velký jako v rodině. Má kamarádka měla v dětském domově pořád čtyřky, dostala se ale do pěstounské péče a najednou měla jedničky," dodává postřeh ze života.
A jak vidí svoji budoucnost? Sní o studiích ve Spojených státech. "Mám samozřejmě své vysněné školy, ale nelpím na nich," uzavřel Michal.
