Podle studie, kterou tento týden zveřejnil odborný tisk, obsahovaly vzorky medu z úlů severozápadně, tedy po větru od požáru katedrály, průměrně téměř třikrát více olova než před požárem.
Zatímco vyšetřovatelé stále hledají zdroj požáru, který zničil 850 let starou katedrálu, a vědci, architekti a historici studují křehkou stavbu a trosky budovy, jiný výzkum se soustředil na znečištění způsobené 450 tunami olova, které oné noci shořelo, píše list The New York Times.
Studie medu, kterou uskutečnily Kate Smithová a Dominique Weisová z Univerzity Britské Kolumbie v kanadském Vancouveru, je jednou z prvních, která zkoumá vztah mezi znečištěním z požáru a jeho dopadem na obyvatele prostřednictvím produktu určeného k přímé konzumaci.
Zvýšená koncentrace olova v medu – průměrně 2,3 nanogramu na gram – je stále v mezích množství přijatelného pro konzumaci, uvedla Smithová. Vyšší množství přitom odpovídá geografickému rozprostření prachu, který se nad Paříží po požáru vznášel.
Je Notre-Dame časovaná bomba? Dítě z jejího okolí má v krvi nadmíru olova |
Vědci mají stále obavy z následků znečištění po požáru Notre-Dame. Předchozí studie zjistily, že nebezpečná koncentrace olova byla po požáru na desítkách míst v Paříži včetně škol, školek, parků a denních stacionářů. Celková dekontaminace okolí katedrály trvala čtyři měsíce. V případě pozření může olovo způsobit poškození kognitivních funkcí, především u dětí.
Ve městech, jako je Paříž, v posledním desetiletí výrazně stoupl chov včel a odhaduje se, že v městě nad Seinou je nyní více než 1 000 úlů. Včely se zabydlely například na střeše historické Opery Garnier, na střechách prestižních restaurací, v květinami oplývající Lucemburské zahradě a také v samotné katedrále Notre-Dame, kde 200 tisíc včel žijících na střeše požár přežilo.
