Pětadvacetiletého matematika a člena alžírské komunistické strany, který otevřeně vystupoval proti koloniální nadvládě, zatkli francouzští vojáci 11. června 1957 a odvezli ho k výslechu na předměstí Alžíru. Když ho odváděli, stačil ještě křiknout na ženu, aby se postarala o jejich tři děti.
„Je to těžké, Henry,“ řekl o den později zmlácený komunista svému kamarádovi, kterého výsadkáři rovněž zatkli a Audina nutili, aby mu vylíčil, jaké to je být mučen. To bylo naposledy, co ho viděli živého.
Audinova žena nikdy žádné oficiální vysvětlení nedostala, tělo se nikdy nenašlo. Francouzská armáda tvrdila, že utekl během převozu. Pravda ovšem začala pomalu vyplouvat na povrch. Audina nejspíš uškrtil plukovník André Charbonnier, kterému se kvůli jeho oblibě skalpelů při mučení říkalo doktor. Jeho tělo pak spálil.
Historikům se poslední hodiny Maurice Audina podařilo rekonstruovat z výpovědí spoluvězňů a kradmých poznámek stařičkých veteránů. Před dvěma lety televize odvysílala zpověď generála Paula Aussaressese, jenž během bitvy o Alžír velel zpravodajským operacím. Jednooký generál těsně před smrtí přiznal, že nařídil Audinovu vraždu.
Úřady ovšem dál mlčely. Žádosti Audinovy vdovy Josette potopily v 60. letech francouzské soudy a amnestie na veškeré „aktivity bezpečnostních složek při potlačování alžírského povstání“. Padesát let po zmizení svého manžela napsala prezidentu Nicolasi Sarkozymu, aby zmizení jejího muže objasnil. Odpověď nikdy nedostala.
Ve stopách Chiraka
Jednašedesátileté mlčení prolomil až nyní Emmanuel Macron. „Jménem Francouzské republiky uznávám, že Maurice Audina mučili a pak popravili, nebo umučili k smrti vojáci, kteří ho zatkli u něj doma,“ prohlásil prezident. Tento čtvrtek pak navštívil 87letou vdovu a požádal ji o odpuštění.
Podle historiků je to přelomové gesto, protože Macron jako první prezident přiznal, že Francie během války v Alžírsku (kterou ostatně ještě před dvaceti lety oficiálně odmítala nazývat válkou a mluvila o ní jako o „operacích bezpečnostních složek“) používala mučení.
„Jde o mnohem víc, než je jen případ Maurice Audina,“ řekl listu The New York Times historik Benjamin Stora. „Macron promluvil o systému, který dovoloval mučení, násilí, zločiny – přímé zodpovědnosti státu. Případ Audin je symbolický, ale toto se týká celé historie kolonizace.“
Osm let trvající válka v Alžírsku je pro Francouze dodnes bolavé téma, s kterým se nedokázali úplně vyrovnat. Řada veteránů je stále naživu, stejně jako mnoho bývalých osadníků a jejich dětí. Macron ostatně během své prezidentské kampaně vyvolal silnou vlnu kritiky prohlášením, že francouzský kolonialismus byl „zločinem proti lidskosti“.
Někteří historikové proto jeho nynější slova srovnávají s rokem 1995, kdy Jacques Chirac dva měsíce po svém nástupu do Elysejského paláce přiznal francouzskou spoluvinu na deportaci tisíců Židů do nacistických táborů smrti.
Bitvu o Alžír zachytil stejnojmenný film Gila Pontecorva z roku 1966. Podívejte se na trailer:
