"Měl jste vynaložit větší úsilí při hledání ústavu, kde by přijali vaši matku s Alzheimerovou chorobou, když jste zjistili, že sám už péči o ni nemůžete zvládnout," stojí dále v závěru soudu.
Smutnou hlavní hrdinkou příběhu, který dva roky zaměstnával soudy, byla Jaruška Pechanová. Po nastěhování do bytu v plzeňské Krašovské ulici to byla šaramantní dáma. Postupující Alzheimerova choroba ale ženu změnila. Stará paní o sebe přestala dbát, zapomínala, často bezradně sedávala na schodech.
"Když si zabouchla klíče, volala jsem několikrát její dceru i syna. Oni přijeli a odemkli," popisovala před soudem žena ze sousedství.
O Jarušku Pechanovou se v té době staral její syn Vladislav. "Máma byla vždy celé léto s námi na chatě. Naposledy jsme se z ní vraceli na přelomu listopadu a prosince 2004. To už máma souhlasila, že půjde do ústavu, předtím o tom nechtěla ani slyšet," uvedl před soudem její syn obžalovaný z týrání.
K matce do bytu chodil podle svých slov on nebo jeho manželka nejméně jednou denně. "S hygienou v té době mohla mít problémy. Nechtěla se mýt, říkala, že ji chceme utopit. V noci se stávalo, že nestačila dojít na toaletu," konstatoval Vladislav Pechan.
Když mu soudce ukázal fotografie pokáleného bytu, Pechan odmítl, že ukazují skutečný stav. "Pořídil je vnuk mé mámy tři týdny po tom, co ji lékaři převezli do léčebny v Dobřanech. Když byl v bytě, nebyla tam s ním policie, nikdo. Když mámu odváželi, takhle to tam rozhodně nevypadalo," tvrdil Pechan.
Neteř souzeného muže, která převoz babičky do léčebny zařídila v únoru 2005, ale před soudem mluvila jinak. "Všude v bytě byly výkaly a moč, babička byla polonahá, vůbec mě nepoznala," tvrdila mladá žena před soudem.
Odvolací soud ale verzi mladé ženy příliš nevěřil. "Údaje vnučky jsou zřejmě v řadě bodů nepravdivé. Obžalovaného jsme zprostili obvinění, protože se trestný čin nestal. Naprostá většina věcí uvedených v obžalobě nebyla prokázána," uvedl předseda odvolacího senátu Eduard Wipplinger.
Například zpráva o přijetí Jarušky Pechanové do léčebny potvrzuje, že žena sice byla zmatená, pamatovala si jen datum svého narození, zapáchala, ale podle lékařů netrpěla hlady, shledali ji jako mírně obézní.
"Že se obžalovaný řádně nestaral o hygienu matky nelze kvalifikovat jako týrání svěřené osoby. V žádném případě nemohlo jít ani o zanedbání povinné výživy," odůvodnil soudce Wipplinger, proč s definitivní platností stíhaného muže zbavili všech obvinění.
Jarušce Pechanové ale ani jeden z rozsudků už nepomohl. Zemřela v roce 2006, krátce po její smrti policie začala stíhat jejího syna.
