„Klesla jsem na úplné dno, každý den hlavně večer potichu brečím. Nikoho už nezajímám. Přišlo pár ran, velmi bolestných ran,“ zapsala si třináctiletá Julie z Liberce do deníku.
Třináctiletá Julie se zabila kvůli školní šikaně.
„Opět se mi smáli kvůli baretu. Když jsem jim řekla, ať toho nechají, začali se smát ještě víc. Hahaha a podívej se na ty boty!!!“ píše dívka na jiném místě.
Mezitím si přes mobil na internetu hledala, jak se zabít. Nikdo netušil, že má takové úmysly.
Její matka věděla, že má se spolužáky problémy, ale nikdy by jí nenapadlo, že její dcera už nechce žít. Byla citlivější než ostatní. Byla citlivá a umělecky založená. Byla originální, jiná.
Matka má dnes od odborníků potvrzeno, že sebevražda Julie souvisí s drsnou školní šikanou. Spolužáci jí nadávali. „Jsi štětka, fialový dobytek. Jsi tlustá, nejšerednější a nejblbější prostitutka z Kazachstánu,“ zaznamenala si do deníčku. Ponižovali ji kvůli oblečení, svačině. Někdy došlo i na fyzické ataky.
Škola pochybení odmítá. „Její potíže vyplývaly z jejího zdravotního stavu a obrovské přecitlivělosti,“ říká ředitel školy Jiří Dvořák.
Čtvrteční vydání MF DNES přináší rozsáhlý příběh dívky, která trpěla, ale se šikanou se svěřovala jen matce. Ale ne s úmyslem se zabít. To si zapsala jen do deníku, který matka našla až po její smrti.
V novinách zároveň startuje několikadenní seriál o školní šikaně.
