Její syn bral pervitin. Léta ho „zachraňovala“, až sama spadla na dno.

Její syn bral pervitin. Léta ho „zachraňovala“, až sama spadla na dno. | foto: Martin Pinkas, MF DNES

Matka feťáka: Musela jsem zachránit sebe

  • 50
Její dvacetiletý syn bojuje pět let se závislostí na pervitinu. Dlouho fungovala jako "máma na zavolanou", ustupovala jeho vydírání a "zachraňovala ho". Pak jí s pomocí odborníků došlo, že musí především zachránit sama sebe.

"Když vidíte vlastní dítě, jak se vědomě ničí a jde dolů, bolí to. Ale pro rodiče je zásadní pochopit, že naše děti mají vlastní životy, musíme jim pomáhat, ale musíme taky chránit svůj vlastní život, svou vlastní existenci," říká Leona, sympatická čtyřicátnice v kavárně nad turkem.

Byla jsem máma na povel
Začalo to kouřením trávy už na základní škole, pak výjezdy na víkendové technoparty. "Furt mi říkal, že to má pod kontrolou, nechala jsem se tím uchlácholit, ale pak to šlo strmě dolů, tehdy začal s pervitinem."

Byla synovi pořád k dispozici. "Když jsem se pokusila nějak tvrději zakročit, vydíral mě, chtěl peníze, útočil na mě, že za to můžu já. Moc dobře věděl, jak se do mě strefit, když mi vyčítal, že jsem ho k tomu dohnala. Tak jsem mu vždycky kejvla."

Trpěla totiž pocity viny. I proto, že Vašek musí vyrůstat v neúplné rodině. Když mu bylo deset, rozvedla se s jeho tátou, měl prý problémy s alkoholem.

Redaktorka iDNES.cz strávila jako jediný novinář týden v nejstarší terapeutické komunitě v Česku. V exkluzivní reportáži líčí, jak se léčí narkomani ze závislosti na pervitinu a heroinu.

Týden o drogách na iDNES.cz

Za čtyři roky jsem profetoval byt
Martin se léčí ze závislosti na pervitinu

Feťákův rok v komunitě: Dřina, ale úspěšná
Jak se léčí narkomani. První díl reportáže

S fetem končím. Chci zpátky své dítě
Jak se léčí narkomani. Druhý díl reportáže

Byl to mazec, hodnotí odcházející klient léčbu
Jak se léčí narkomani. Třetí díl reportáže

Musela jsem zachránit sama sebe
Příběh matky feťáka

Měl absolutní komfort bez zásluh
"Měla jsem pocit, že to musím odčinit, takže měl všechno, absolutní komfort bez jakýchkoliv zásluh. Žehlila jsem za něj problémy ve škole." Kvůli synovi dokonce na čas odešla od svého druhého muže, který s Vaškem moc nevycházel.

Ztrácela půdu pod nohama, nemohla spát bez prášků, byla zralá na psychiatrickou pomoc. "Navenek jsem nahodila ksicht a vyrazila do světa, ale doma jsem se hroutila. Stojíte někde na okraji propasti, když to necháte jít ještě dál, přijdete o práci, o vlastní vztah, spadnete na dno, v tom případě musí zafungovat pud sebezáchovy."

Řekla jsem: Běž. A doufala, že nepůjde
Leona docházela na individuální konzultace s odborníky ze Sananimu i na skupinové terapie "Vysvětlovali mi, že to není moje vina, že jsem většinu věcí změnit nemohla. Je to v osobnosti děcka."

"Pak si musíte říct: Udělala jsem všechno. Teď musím myslet sama na sebe. Nejtěžší zkouška pro mě byla, když mě začal vydírat s tím, že jde na Nuselák. Vy už víte, že nesmíte ustoupit. Musíte mu říct: Tak si běž. A pak jen čekat a doufat, že nepůjde."

Syn bydlel částečně u otce, částečně u kamarádů. Za mámou přišel jen, když mu bylo nejhůř nebo když potřeboval peníze. Byl agresivní, kradl - doma i venku. "Chytil se feťácké party, ti starší zatahovali do vykrádaček ty mladší. Vrcholilo to. Pak jsem ho jednou vytáhla z ulice. Měl žloutenku. Řešili jsme nejdřív nemocnici."

Rvalo mi to vnitřnosti
Pak se rozhodla. Dala synovi jasné ultimátum. Buď se půjde léčit, nebo mu nadobro zavře dveře domů. Kývl na léčbu.

"Vezla jsem ho autem do Jihlavy, kde jsem ho vysadila před léčebnou v parku. Stál tam s taškou. Já ujížděla pryč, musel jít sám. Srdce mi krvácelo. Ta cesta zpátky do Prahy, to si neumí nikdo představit, rvalo mi to vnitřnosti, řvala jsem vzteky. Musí tam zůstat, říkala jsem si. Hned večer jsem to nevydržela a zavolala tam. Nastoupil," oddechla si.

Že svého syna dostala do léčebny, dodnes považuje za svou největší výhru. "Jezdila jsem za ním, furt jsem mu dávala najevo, že ho mám ráda."

Tak růžový to zas není
Po návratu podle Leony všechno vypadalo dobře. Vašek si našel práci, zamiloval se do holky, která nikdy drogy nebrala, začali spolu bydlet.

"Loni v létě mi ale zase na něm přišlo něco divnýho. Dozvěděla se, že kouří trávu, začal pít a hraje automaty. Dvakrát prohrál výplatu a začal si půjčovat peníze. Jeho přítelkyně se hodně snažila to řešit, ale nakonec se rozešli."

Leona s Vaškem už čtyři měsíce nemluvila. Neozval se ani na Vánoce. "V kontaktu s ním je jeho bývalá přítelkyně, od ní aspoň vím, že žije, že funguje. Ale bojím se, že moc růžový to není."

Mámino srdce se brání dělat "doporučené" věci

Leona dochází dál na skupinové terapie rodičů. Dnes už ale spíš radí ostatním. Vidí u nich stejné chyby, jako dělala ona.

"Nejvýraznější je neschopnost si realitu vůbec přiznat a nelakovat si ji na růžovo. Rodiče nemají vnitřní disciplínu. Srdce mámy se hrozně brání udělat to, co odborník doporučuje. Podvědomě byste chtěla udělat spíš pravej opak, což nefunguje."

PORADNA PRO RODIČE: 739268527 (kromě víkendu)
Krizová linka Sananimu: 283 872 186
www.drogovaporadna.cz


Podle spoluzakladatelky Sananimu Martiny Richterové-Těmínové mají rodiče pocit, že zklamali. "Obecně se totiž říká, že za fetování může špatné rodinné zázemí. Ale takhle jednoduché to nikdy není, roli hraje mnohem více faktorů."

Lednice na petlici: kdo nepracuje, ať nejí
"Závislost je onemocnění celé rodiny. Když je rodič ochotný jít krok po kroku v léčbě se svým dítětem, je naděje na úspěch docela veliká."

Rodiče se na terapiích učí, jak stanovovat svému dítěti hranice. "Aby do nich naráželi čelem a uvědomovali si, že má problém. Oni totiž dlouho žádný problém necítí, tak se musí otloukat o zdi, které jim staví rodiče."

 A rodiče musí být důslední. Stanoví například pravidla domácího soužití a za jejich porušení musí následovat sankce.

"Nepřispíváš na domácnost, dobrá, nebudu ti prát, ani vařit. Dát petlici na ledničku je kruté řešení, ale kdo nepracuje, ať nejí. Je to těžké, ale pro dítě je to signál, že se něco děje. Rodiče pak slyší výčitky: Vy už mě nemáte rádi. Máme tě rádi, ale nemáme rádi, jak se chováš. Když se tvoje chování změní, zase tě přivítáme s otevřenou náručí."

Seriál vznikal ve spolupráci s občanským sdružením SANANIM.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue