Krajský soud v Ostravě ve středu potrestal podmínkou dvě učitelky mateřské školy kvůli tomu, že se v letech 2005 až 2011 chovaly hrubě a necitlivě k dětem. Posílaly je na hanbu, nutily je do jídla, křičely na ně a posílaly je za dveře.
Ředitelky a učitelky mateřských škol se shodují na tom, že posílat děti za dveře je špatně, protože o nich pak nemají přehled a navíc je separují od zbytku třídy. Jiné výchovné metody, ze kterých byly učitelky viněny, jsou podle nich ale sporné. Zvýšit hlas, stejně jako přinutit dítě jíst, je podle nich někdy potřeba. Jde ale samozřejmě o to, jakým způsobem to učitelka udělá.
„Určitě není v pořádku posílat dítě za dveře, je nepřípustné ho separovat od zbytku kolektivu. Když se dítě vzteká, paní učitelka musí zajistit, aby neublížilo ostatním, ale jakékoliv křičení nebo separace v dnešní době přípustné není,“ domnívá se ředitelka pardubické Mateřské školy Polabiny Marcela Nováčková.
Podle Nováčkové je mnohem efektivnější, když pedagog k dítěti přijde a pokusí se ho motivovat k tomu, aby se chovalo lépe. „Zvlášť teď začátkem roku děti pláčou, protože je poprvé opouští maminka. Posíláním za dveře nebo do kouta se ale nic nevyřeší,“ říká Nováčková.
Také učitelka Ivana z pražské mateřské školy, která si nepřála uvést své příjmení, říká, že v rozruchu, který ve třídě někdy nastane, je potřeba zvýšit hlas. „A když vám dítě na vycházce začne utíkat, tak už musíte zařvat. Určitě bych ale nevylučovala za dveře, dítěti by se mohlo něco stát. Nejsem ani pro posílání na hanbu, to považuji za určitou diskriminaci, spíš jsem pro to vzít dítě stranou, aby se uklidnilo,“ říká.
„V životě bych dítě neposlala do koutu nebo za dveře. Myslím si ale, že to měla řešit ředitelka, nikoliv soud,“ uvedla ředitelka pražské Mateřské školy Viničná Hana Tomášová.
Děti je někdy do jídla potřeba nutit
Zatímco posílání za dveře zástupkyně mateřských škol svorně odmítají, nucení do jídla je podle nich sporné a záleží, jak se k tomu učitelky postaví.
Například ředitelka Mateřské školy Kolektivní dům Zlín Hana Kadlčáková zažila chlapce, který talíř s polévkou smetl ze stolu, takže mohl opařit sebe nebo jiné dítě.
„Když mu paní učitelka něco řekla, vzal židli, praštil s ní o zem. Je jednoduché lidi odsoudit, ale každá mince má dvě strany. Já dětem říkám, aby jídlo alespoň ochutnaly a pak se rozhodly, ale myslím, že jsme vyrostly z toho, abychom na děti řvaly,“ uvedla Kadlčáková.
V pražské Mateřské škole Lipka platí pravidlo, že dítě musí jídlo alespoň ochutnat. Tamní učitelky už prý dětí znají a vědí, které dítě nejí z rozmaru a u kterého se může skutečně jednat třeba o psychický problém.
„Co se týče nucení do jídla, to je citlivé téma. Pokud dítě nechce jíst, je potřeba to probrat s rodiči a motivační, hravou formou dítě k jídlu dovést,“ říká Tomášová.
Záleží na učiteli
Nakonec vždy záleží na citu pedagoga, jak k danému problému přistoupí. Podle učitelky Ivany záleží na každém, jaký má přístup k dětem a na tom, z jakého důvodu práci vykonává. Hned se pozná, jestli má učitelka skutečně práci s dětmi ráda a naplňuje ji, nebo jestli působení v mateřské škole pokládá pouze jako práci, za kterou bere peníze. Nejlepší je podle učitelek udělat si na dítě čas, vzít si ho stranou, pokusit se ho zabavit a pozitivně motivovat.
„Každý učitel by měl mít pedagogický takt. Mělo by být v silách učitele najít takovou metodou, aby nemusel přistupovat k separačním trestům, spíš se mu víc věnovat, pokud to jde, motivovat ho, aby se choval lépe,“ říká Nováčková.
Například ve zmíněné zlínské školce jsou lehací vaky, kam děti chodí za odměnu, ale také za trest. Učitelky tam občas „zlobivce“ posílají, aby se tam uklidnily.
Ředitelky školek by si měly pohlídat, jestli se učitelky neuchylují k metodám, které nejsou v nesouladu s tím, co daná školka zastává.
„Vždycky, když učitelky nastoupí, si vysvětlíme, jak by se měly ve školce chovat, a jejich práci sleduji. Pokud by se mi jejich chování nelíbilo, řekla bych jim, že takto to nejde, snažila bych se jim předvést, jak lze situaci řešit, aby nedošlo k trestání dítěte,“ dodává Nováčková.
„Pokud se stane, že se mi nelíbí nějaká výchovná metoda, s učitelkou to řeším okamžitě. Je důležité mluvit o problémech, aby se rodiče ozvali, když se jim něco nelíbí, všechno se dá řešit,“ podotýká Kadlčáková.
