Nyní by mohla začít liberální tiráda pouček o nutnosti snížit daně, aby ekonomika fungovala lépe. A socialistické troubení na poplach, řeči o solidaritě a sociálním státu. To je ideologie. Jak a proč vlastně mají daně zajímat normálního člověka? Na první pohled je to úplně jasné. Daně se nechtějí platit nikomu, ani Vladimír Špidla nikoho nepřesvědčí, že je platí rád. Každý by raději platil daně menší.
V českých duších je však také velká touha po rovnostářství a jistotách. Takže jsou ochotny daně nějak skousnout, navíc když už se naučily, jak je taky ošulit. Kromě toho příjmové daně dvě třetiny z nich nijak zvlášť netrápí. Šedesát procent lidí totiž bere plat podprůměrný a platí tu nejnižší daňovou sazbu.
Ale i oni platí pořádné daně v ceně každého rohlíku, o daních v benzinu, cigaretách, žejdlíku piva či panáku becherovky nemluvě. Nejen proto by si oni i zbylá třetina lépe vydělávajících měli přát daně nižší. Znamenají více svobody.
A méně státu, méně úředníků, kteří o všem rozhodují. S nižšími daněmi na ně stát nebude mít a nechá věci tam, kde mají být. S nižšími daněmi se lépe podniká i pracuje, to dá selský rozum. Rozvoj přijde s nimi, ne s ideologickými daněmi pro bohaté.
Co nám hlavní aktéři voleb nabízejí, je jasné. Socialisté tradičně daně snižovat nechtějí, spíš se dá čekat opak. ODS přichází s radikální, jednoduchou a líbivou 15procentní rovnou daní. Koalice se složitějším systémem, který by však také vedl k nižším daním.
Daně musí hrát při rozhodování, komu dát svůj hlas, velkou roli. Čistě sobecky určují míru osobního bohatství. Ale hlavně prosperitu celé země a míru svobody v Česku. Potřebujeme zemi bohatší a svobodnější. A tu zajistí jen daně nižší, než jsou teď.
