"Závislost člověka na množství slunečního svitu dokládá největší depresivita, ale i vysoký výskyt cukrovky a metabolických poruch ve Finsku a Švédsku," doplňuje děkan 1. lékařské fakulty a internista Štěpán Svačina.
"I pro Eskymáky, kteří přece mají dobrou výživu a konzumují správné tuky, je typická vysoká sebevražednost a časté onemocnění arterosklerózou."
Léčba světlem
Když se u člověka pravidelně dostavuje období smutku, který může vést až k sebevraždě, jedná se o její monopolární formu. Když se střídá patologický smutek a nadměrně dobrá nálada, mluvíme o formě bipolární.
Ale pro zimní období je typické ještě jedno naprosto specifické onemocnění - sezónní afektivní porucha. Neboli zimní deprese.
Rok tedy můžeme rozdělit podle četnosti výskytu duševních poruch takto: Pro podzim a jaro jsou typické deprese, zima je časem sezónních afektivních poruch, nejvíc dokonaných sebevražd zaznamenávají statistiky zjara a manické stavy nastávají nejvíce v létě.
"To, že deprese přicházejí na podzim," vysvětluje profesor Raboch, "má především svoji biologickou příčinu jako měnící se rytmus světla a tmy. Ale působí zde i faktory psychologické - příroda člověku na každém kroku připomíná, že vše končí, že kruh se uzavírá."
Sezónní afektivní poruchy se léčí jako každá jiná deprese - léky zvanými antidepresiva a v nutných případech i léčbou pomocí elektrokonvulzí. Pro lehčí a střední formy "zimních depresí" pomáhá i léčba světlem. Pro tento účel byla vynalezena speciální lampa se silným zdrojem světla. Pacient si ji odnese domů a každý den, třeba dvě hodiny po ránu, užívá jako lék její silné světlo.
"Prokazatelně to funguje", tvrdí profesor Raboch, "i když poslední výzkumy dokazují, že přeci jen nemá tak silné účinky jako skutečný sluneční svit." Recept na každoroční dvouměsíční pobyt na jižní polokouli lékaři předepisovat nemohou - i když by zaručeně pomohl také.
Nemocné přenašeče
"Depresím, a to i těm sezónním, už dnes odborníci rozumí i - jaksi řečeno - technicky. V mozku dochází, v zimních měsících patrně i vlivem změn intenzity slunečního svitu, k biochemickým změnám, při kterých některé přenašeče neurologických impulsů, jako například hormon serotonin málo nebo nedostatečně fungují.
V současné době moderní psychiatrie ví již mnoho o biologických procesech v mozku souvisejících s rozvojem patologického smutku. U depresovních stavů je aktivita některých neurotransmiterových systémů, jako jsou třeba serotonin, noradrenalin, dopamin, snížena. Léky proti depresi, antidepresiva, pak tento nedostatek odstraňují.
Zjednodušeně by se dalo říci, že působí obdobně jako substituční léčba hormony při jejich nedostatečné tvorbě například jako inzulín u cukrovky.
U deprese byla prokázána celá řada dalších biologických jevů, které s jejím výskytem korelují. Jedná se například o nadměrnou činnost osy hypothalamo-hypofyzo-adrenální.
Zatím psychiatři neumějí - ale vývoj k tomu podle profesora Rabocha rychle spěje - pomocí těchto jevů "měřit" a diagnostikovat deprese a jejich závažnost. Je možné si představit, že v blízké budoucnosti budeme mít k dispozici biologické markery, které pomohou lékařům rozhodnout, zda, případně jakým lékem a jak dlouho pacienta s depresí léčit.
Nyní se závažnost deprese rozpoznává především podle příznaků jako je smutná nálada, ztráta zájmů, zvýšená únava, úvahy o smyslu života, a doby jejich trvání. Jako hranice chorobnosti je považován takový stav, který vážným způsobem narušuje psychosociální adaptaci pacienta.
Jinými slovy - když pacienta přestanou bavit koníčky, jídlo, sex a není schopen pracovat, pak hovoříme o depresi, která vyžaduje léčbu. Prosté výkyvy nálady tedy ještě nemocí nejsou. I když na nich podepisuje podzimní počasí.
Zima proti dietě
Deprese, to není jediný projev sezónních poruch. Projevují se i v oblasti dietologie. V zimě se ztrácí vůle obézních pacientů nebo pacientů s nadváhou udržovat hmotnost a už vůbec nejsou schopni hubnout. I přesto, že to může znamenat vážné zdravotní komplikace, zkrácení života. Když přijde jaro, hubne se najednou jednoznačně lépe.
Ale jak zdůrazňuje internista a děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy doktor Štěpán Svačina, není to jen kvůli představě blížícího se léta v plavkách. Ukazuje se, že společenské vlivy nejsou rozhodně ty nejvýznamnější - silným stimulem obezity je sice rozvod, neúspěch v práci či jiné osobní problémy, ale dalším, těžko překonatelným je právě podzim.
K jaké poruše dochází? "Obezita, která trápí především diabetiky, má podle posledního bádání svoji centrální složku. Původ problému podzimního tloustnutí a podzimních a zimních depresí je týž," vysvětluje doktor Svačina.
Při nedávných pokusech, které se v zahraničí uskutečnily na lidech, označili výzkumníci inzulín a sledovali, kde se v lidském těle váže. Objevil se podle očekávání v játrech, svalech, tukové tkání - ale i v metabolismu mozku.
Zjistilo se tedy, že deficit hormonu serotoninu se projevuje nejen depresemi, ale i na jídelním chování. Že nezpůsobuje jen duševní poruchy, ale má vliv i na centra hladu a řízení chuti. A že jeho nedostatek, způsobený sezónními změnami - tedy nedostatkem světla a změnami počasí - způsobuje, že vůle hubnout zmizí.
"Pacient, kterému se podaří zhubnout, z toho obrovsky profituje," říká doktor Svačina. "Výrazně si prodlužuje život. Ustupují tělesné potíže. Nebolí klouby, ustávají bolesti v zádech, netrápí dušnost - stačí ubrat třeba deset procent váhy. A přesto i u pacientů, kterým se to podaří a cítí se o tolik lépe, v podzimním období dochází k zdánlivě nepochopitelnému selhání. Ale teď už víme proč. Příčina je stejná jako u depresí."
Cukrovka II. typu, ostře geneticky determinovaná nemoc, se vyskytuje u každého pátého až čtvrtého člověka staršího věku. Pokud jí trpěli oba rodiče, pak propukne u potomka dříve nebo později téměř s jistotou.
Mezi dospělými je u nás přes dvacet procent obézních, lidí s nadváhou je v populaci sedmdesát procent. Ukázalo se, že i některým pacientům pomáhá jak lampa na denní světlo, tak užívání antidepresiv. Tím, že nahrazují nedostatek serotoninu, který "gumuje" vůli hubnout, jsou lékem i pro obézní pacienty trpící nadváhou.
