Vstupuje do nových, poklausovských časů a změnu patřičně prodává. Pomohl jí i katastrofální rozval neodéesovské pravice, zejména Unie svobody a nebožky ODA. Jen hluchý a slepý by tak jedinečnou příležitost nevyužil. Pravicové hlasy se válí na chodníku a ODS, jak se ukazuje, není ani hluchá, ani slepá.
Zvedá je. Změna tváře ji ovšem něco stála. Václav Klaus, zasloužilá modla strany, se rozloučil. Na podstavci jaksi oprýskal. Sněmovní volby zkázu jasně ukázaly. Řešení? Jít do rizika nových tváří, nového nekaratelského výrazu.
V senátních volbách ODS nasadila lidi nejen zajímavé, ale i se silnou vazbou na daný obvod. Voliči takovou kombinaci oceňují. A ODS zabodovala. V důležitých pražských komunálkách zase dala do výkladní skříně Pavla Béma, muže z lokální sféry, nezapleteného, mladého, s provokativním olympijským vítězem Pollertem v patách, a tudíž nadějného. Také bodovala.
Mnohý pravicový volič, který by raději schroustal klobouk, než by volil Klausovu stranu, mohl letos na Dušičky opět volit ODS. Protože vypadá, že už bude jiná.
Modrý pták podzimními volbami vstoupil do nové éry. Lájos Bács odchází do věčných lovišť. Jaká však bude ta nová, neklausovská ODS? Bude bémovská? Anebo tošenovská?
Oba pánové přemýšlejí o nástupnictví. Oba si už vybojovali volební ostruhy. Oba vzešli z komunální sféry. Oba mají to, co muži z dosavadního výsluní ODS - Zahradil, Langer, Tlustý postrádají: šmrnc novoty, okysličené krve, drobné a oceňované místní práce.
Oba v sobě slibují, že se ODS zbaví klientelismu i nadutosti. Kdo z nich a zda vůbec dokáže naplnit naděje, teprve uvidíme. Ale našlápnuto už občanští demokraté mají.
Maska pohnula koutkem rtů.