Markéta Pilátová, spisovatelka, novinářka, hispanistka, Buenos Aires

Markéta Pilátová, spisovatelka, novinářka, hispanistka, Buenos Aires | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Markéta Pilátová: Zlatá střední cesta vždycky člověka dovede nejdál

  • 2
Jaké hodnoty, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti, považuje za nejdůležitější spisovatelka, novinářka a hispanistka Markéta Pilátová?

1) Měli bychom si uvědomit, zda chceme patřit na Západ, nebo na Východ. V poslední době se tato věc zdá velmi nejistá a zejména naši političtí představitelé v tom nemají jasno, stejně jako občané. Hyperkritické výpady vůči Evropské Unii, naše zpackané předsednictví, poslední výstřelky našeho prezidenta…tohle všechno nás vzdaluje od původního porevolučního záměru – stát se součástí širšího celku západních demokracií.

2) Přála bych si, abychom se naučili být méně hašteřiví a svárliví. Máme to v povaze – např. v Latinské Americe se traduje, že když se sejdou dva Češi založí každý z nich jeden krajanský spolek. Bylo by krásné, kdybychom spolu navzájem lépe vycházeli a začali táhnout za jeden provaz. Kdyby si např. naši politici vytyčili jako jeden z hlavních bodů již zmiňované směřování na západ a snažili se o něj nadstranicky, byl by to dobrý konkrétní začátek.

3) Neustále se hovoří o tom, jak důležité je školství a vzdělání obecně. Myslím, že za dvacet let od revoluce se nic podstatného v systému našeho školství nezměnilo. Neudělaly se žádné výraznější reformy a být např. vysokoškolským učitelem zůstává stejným excentrickým koníčkem jako po Sametové revoluci. Humanitní vzdělání je na stejné katastrofální úrovni a kdo se nějak výrazněji prosadí v přírodních vědách odchází, aby mohl pracovat ve výzkumu jinde.

4) Měli bychom si přiznat, že povědomí Čechů o dění v zahraničí je minimální, protože česká média nemají téměř nikde zahraniční zpravodaje, nemají na ně finanční prostředky – viz stažení týmu České televize z Bruselu. Tento neuvěřitelný krok, který Česká televize učinila, aby ušetřila peníze, bude mít za následek další ignorantství, další neinformovanost o Evropské unii a mnohem větší prostor pro demagogii. Češi by se přitom o zahraničí měli dozvídat co nejvíce, protože jsme malá země, která je děním v okolních zemích přímo ovlivněná a měli bychom mít tedy co nejvíce kvalitních informací – zejména o zemích, s nimiž sousedíme.

5) Měli bychom se co nejvíce orientovat na Evropskou unii, přiznat si, že jsme pořád ještě napůl postkomunistická země, která se má co učit, především ono táhnutí za jedem provaz s ostatními.

6) Změnila bych co nejvíce naše často velmi konzervativní uvažování v otázkách multikulturní společnosti, lidských práv, či politické korektnosti. Slušelo by nám být otevřenější země vůči přistěhovalcům, méně rasismu – ať skrytého, či otevřeného a více politické slušnosti.

7) Bylo by praktické, kdyby se občané začali více zajímat o komunální politiku a politiku vůbec, kdyby se přestalo v Česku říkat, že politika je špína a začalo se více uvažovat nad tím, jak tu špínu začít uklízet.

8) Měli bychom v sobě mírnit typicky český sklon k sebepodceňování a zároveň typicky české fanfarónství a sklon k rebeliím. Náš typicky český "odezdikezdismus". Ten nám škodí ve všem nejvíc. Už na základní škole, nebo v rodinách by se naše děti měly dozvídat, že zlatá střední cesta vždycky člověka dovede nejdál.

9) Chybí nám vzory, což je dáno naší historií, komunistickou diktaturou a nedostatkem vzdělaných elit. Pokud se však nějaký takový člověk objeví, měli bychom si ho vážit. Případně bychom měli mnohem více o takových lidech informovat veřejnost – pomocí publicistických knih, dokumentů, pořadů v televizi, nebo filmů. Kolik filmů se natočilo po revoluci o T. G Masarykovi, Bratrech Mašínech, nebo Miladě Horákové?

10) Bolestně ve své zemi postrádám zájem o publicistickou literaturu, o literaturu, která by lidem vysvětlovala svět, v němž žijí. Tradice vydávání takovéto literatury dnes v Česku, na rozdíl od jiných zemí, zcela chybí. Lidé ji nejsou zvyklí číst a tím pádem ji nakladatelství nerada vydávají. Do této oblasti by se mělo investovat velké množství energie, jen tak budeme mít občany, kteří rozumí dění kolem sebe.

ČESKÁ VIZE

89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti.

Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Jacquesa Rupnika, Jiřího Gruši a Václava Bělohradského v Kabinetu Havel 19. listopadu.

Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o.s. pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy.
Více informací na www.usvitvcechach.cz.


Video