Jeden z nejvýraznější portugalských politiků posledního půlstoletí Soares byl hospitalizován 13. prosince kvůli „celkovém zhoršení jeho zdravotního stavu“. O Vánocích se jeho stav zhoršil a exprezident upadl do hlubokého kómatu. Pohřeb se uskuteční ve čtvrtek.
Nemocnice v sobotu podle AFP nespecifikovala přesnou příčinu jeho úmrtí. Podle jeho blízkých se ale exprezident úplně neuzdravil po encefalitidě, kterou prodělal v roce 2013. Jeho zdravotní stav se zhoršil po úmrtí manželky v červenci 2015.
Po jeho hospitalizaci loni v prosinci ho v nemocnici navštívila i řada politiků včetně prezidenta Marcela Rebela de Sousa a premiéra Antónia Costy. „Je několik postav, které určovaly a určují naší demokracii. A člověk nemusí být ze stejné politické strany, aby rozpoznal, co udělaly pro tuto zemi,“ řekl již v prosinci prezident de Sousa, který je ze středopravicové strany.
„Ztratili jsme někoho, kdo byl tváří a hlasem naší svobody, za kterou celý život bojoval,“ komentoval Soaresovo úmrtí portugalský premiér António Costa, který je na návštěvě v Indii.
„Je to smutný den pro všechny Portugalce. Byl jedním ze zakladatelů demokratického režimu, ve kterém nyní žijeme,“ prohlásil expremiér Pedro Passos Coelho. Připomněl tak, že Soaresovi se přezdívalo „otec portugalské demokracie“.
Soustrast Soaresově rodině i portugalskému lidu vyjádřil například španělský král Felipe VI. nebo předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, který „svého přítele Mária“ rovněž označil za symbol přechodu Portugalska k demokracii. Podle Junckera také Soares rozhodujícím způsobem přispěl k tomu, že se „Portugalsko stalo nepostradatelným členem evropské rodiny“.
Na úmrtí Mária Soarese reagoval i český premiér Bohuslav Sobotka: „Evropská unie dnes potřebuje politiky takového formátu, jakým byl Mario Soares, aby překonala období současných problémů, vyšla z něj posílená a sloužila všem svým občanům. Sdílím smutek nad úmrtím této velké osobnosti Portugalské republiky.“
Boj proti vojenské diktatuře
Soares vystudoval filozofii a práva, poté se věnoval advokátní praxi. Jž v době studií se zapojil do demokratického hnutí a do boje proti vojenské diktatuře, jejímž hlavním představitelem byl v letech 1932 až 1968 António Salazar. Aktivně se zasazoval za demokratizaci země a působil jako obhájce v řadě politických procesů, mimo jiné byl právním zástupcem rodiny generála Humberta Delgada, zavražděného v roce 1965 portugalskou tajnou policií.
Za svou tehdejší politickou činnost namířenou proti diktatuře byl Mário Soares celkem dvanáctkrát vězněn. V roce 1968 byl například deportován na ostrov sv. Tomáše, tehdejší portugalskou zámořskou provincii v Guinejském zálivu, kde strávil téměř rok. V letech 1970 až 1974 pak žil Soares v emigraci ve Francii, kde působil jako univerzitní lektor.
V roce 1973 založil Socialistickou stranu (PS), která působila nejprve v ilegalitě. o svržení diktatury v dubnu 1974 se Soares vrátil do Portugalska a byl jmenován ministrem zahraničí v nové vládě.
V letech 1976 až 1978 a 1983 až 1985 byl předsedou vlády. Jeho druhá vláda prosadila vstup Portugalska do Evropského společenství (předchůdce EU), přičemž se mu podařilo otočit původně odmítavý názor veřejnosti. Hlavou státu byl v letech 1986 až 1996.
Soares proslul jako silný zastánce integrace postkomunistických středoevropských států do Evropské unie i do NATO. Koncem prosince 1989 se stal první hlavou země, která (ač soukromě) zavítala do Prahy po listopadové revoluci. Setkal se tehdy s Václavem Havlem a věnoval mu automobil Renault 21.
