Kvapilová se v červenci 1942 se stala příslušnicí 1. československého samostatného praporu. Jako zdravotnice se účastnila závěrečných bojů u Sokolova, kde byla raněna do nohy. Poté se do bojových operací v sovětském svazu zapojila jako telegrafistka spojovací roty.
Ukrajinské Sokolovo na východní frontě bylo prvním místem bojového nasazení československé bojové jednotky v SSSR. Jejím úkolem bylo bránit proti německé přesile postavení u řeky Mža.
V březnu 1943 u Sokolova padlo téměř 90 mužů, zraněno bylo přes 100 československých vojáků a 30 zůstalo nezvěstných. U Sokolova se poprvé v historii československé armády do bojů zapojily i ženy.
Kvapilová po skončení druhé světové války zůstala v armádě, v roce 1954 byla v hodnosti kapitánky přeložena do zálohy. V roce 2000 byla povýšena do hodnosti plukovnice ve výslužbě. V roce 2016 získala Záslužný kříž ministra obrany ČR druhého stupně.
Další informace o jejim osudu jsou k dispozici na portálu Paměť národa.
