"Tehdy jsme se dostali do problému s bytem. Pohádali jsme se s manželovými rodiči a museli se od nich z Dolních Kounic odstěhovat. Manžel neměl práci, chvíli jsme byli u známých. Sociálka vyhrožovala, že děti seberou. Tak jsme se s nimi domluvili, že je dáme do kojeneckého ústavu, dokud vše nevyřešíme," popisuje devětadvacetiletá Lýdia Křížová.
Cesta do nemocnice
Pak se stalo, že u dětí vzniklo podezření na salmonelózu a sociální pracovnice je v rozporu s doporučením ošetřující lékařky poslala do nemocnice. Navíc tamní personál upozornila, že nesmí rodičům dvojčata vydat. A to je také první krok, který kancelář ombudsmana označila za neoprávněný.
"Sociální odbor městského úřadu ve Šlapanicích tím překročil své pravomoci. Přitom nebylo vydané takzvané předběžné opatření o odnětí dětí. Zároveň odbor podal návrh na nařízení předběžného opatření. A soud mu vyhověl," poznamenala Klára Panovská z Kanceláře veřejného ochránce práv.
. Jak šel čas30. července 2004: Křížovým se narodila dvojčata, děvčátka. |
"Co se týká instruování zdravotnického personálu v nemocnici, souhlasíme se stanoviskem ombudsmana. Za návrhem na předběžné opatření si však stojíme," hájí však sociální odbor úřadu ve Šlapanicích jeho vedoucí Soňa Střechovská.
Na řadu přišli pěstouni
Potíže Křížových odebráním dětí zdaleka neskončily. Mohli však dvojčata alespoň pravidelně navštěvovat a brát si je domů na víkendy. Ivan Kříž si mezitím našel práci v Otrokovicích a rodina má i podnájem.
Přesto děti vloni na jaře putovaly do předpěstounské péče. "Podle nás nebylo na místě svěřovat děti pěstounům. V době, kdy se o tom rozhodovalo, už se situace rodiny výrazně změnila. Sociální odbor v Otrokovicích potvrzuje, že o další dvě děti se Křížovi vzorně starají," doplnila Panovská.
Zároveň upozornila, že Česká republika už u Evropského soudu pro lidská práva prohrála dva podobné případy, kdy byly rodičům děti odebrány pouze z důvodu špatných bytových podmínek.
Křížovi teď požádali soud o zrušení ústavní výchovy dvojčat, soudní řízení zatím neskončilo. Zároveň však o dvojčata stojí jejich pěstouni a chtějí je získat do stálé pěstounské péče.
Rozhovor s rodiči dvojčat
Před pěti lety přijela čtyřiadvacetiletá Lýdia na brigádu ze Slovenska do České republiky. Dva a půl měsíce poté na jihu Moravy potkala Ivana Kříže a byla svatba. Narodili se jim čtyři děti, ale starat se manželé mohou jen o dvě z nich.
O tom, jestli se téměř čtyřletá dvojčata vrátí k rodičům, nebo zůstanou u pěstounů, rozhodne soud. "Holky nám strašně chybí, chtěli bychom je mít doma," říká devětadvacetiletá Lýdia Křížová.
Váš problém vznikl kvůli tomu, že jste neměli zajištěné bydlení. Kde jste žili poté, co jste se odstěhovali od manželových rodičů?
Manžel neměl práci, podnájem jsme si dovolit nemohli. Nejdřív jsem šla do azylového domu do Břeclavi. Ale nelíbilo se mi tam, tak jsem odešla. Pak jsme asi týden bydleli u známých, tři dny v červenci dokonce pod stanem. I s dětmi.
To se asi sociálním pracovnicím moc nelíbilo.
To ne, vyhrožovaly, že nám děti odeberou. Tak jsme se domluvili, že je dáme na dobrovolný pobyt do kojeneckého ústavu. Jen do doby, než si najdeme bydlení. Pak jsme se ale s mužem rozhodli, že odjedu s dětmi k matce na Slovensko, že to bude lepší než ústav.
Proč jste tedy neodjela?
Řekla jsem to sociální pracovnici. V té době měly holky nějaké zdravotní potíže. Naše paní doktorka sice říkala, že do nemocnice jít nemusí, ale sociálka řekla, že do nemocnice musí. Když jsme si pro ně přišli, nevydali nám je. Že prý to sociálka zakázala. A pak nám je odebrali.
Soud tehdy vydal předběžné opatření, kterým vám děti dočasně odebral. Jaká byla vaše situace při dalším soudím řízení?
Potom, co nám děti sebrali, nám řekli, že máme tři měsíce na to, abychom si našli byt a manžel práci. To všechno jsme zajistili. Manžel začal pracovat v Mikulově, měli jsme podnájem v Dolních Dunajovicích. Ale soud nám potom děti stejně vzal. Chtěli jsme se odvolat, ale sociálka nám řekla, ať to neděláme, že by trvalo dlouho, než bychom si holky mohli brát na víkend.
Dvojčata byla v ústavu až do loňského jara. Vídali jste se s nimi?
Snažili jsme se co nejvíc. Jezdili jsme za nimi, brali si je domů na víkend. Jen vždycky, když jsem měla před porodem a nemohla jsem cestovat, jsme volali, jak se mají.
Jak často děti vídáte poté, co šly do předpěstounské péče?
Viděli jsme je jen dvakrát. V říjnu a v listopadu. Vzít si je na víkend nám nedovolili vůbec. A teď žádají o pěstounskou péči. My jsme zase podali žádost, aby nám děti vrátili.
Už nemáte finanční potíže?
Manžel si našel práci, pracoval jako řidič. V Otrokovicích se přihlásil k trvalému pobytu, takže nám město přidělilo i byt.
Říkáte, že pracoval. Copak už nepracuje?
Teď je nemocný, žádali jsme o invalidní důchod. Začala u něj totiž roztroušená skleróza, hroutí se mu nervový systém. Navíc tahanice o děti jsou pro něj nápor, říkala to i psycholožka. Ale my to nějak zvládneme.
