Neboť kam strana a vláda, tam parlament (přestože podle ústavy by to mělo být právě naopak, protože vláda je zodpovědná parlamentu). Se skutečnou zastupitelskou demokracií, kde by poslanci jakožto volení zástupci občanů, nikoliv nedotknutelná a všemožně zvýhodněná "elita", vyjadřovali vůli a hájili zájmy nikoliv rodné strany ale svých voličů, tedy s takovou demokracií český parlament nemá nic společného.
Neboť alfou a omegou veškerého snažení jakékoliv současné české politické strany a jejích členů očividně není co nejlépe spravovat zemi, ale pouze hájit své osobní zájmy, z nichž tím hlavním je co nejdéle (nejlépe trvale) a za každou cenu se udržet na výsluní moci se všemi výhodami z toho plynoucími.
Občanům přitom nezbývá nic jiného než čtyři roky v bezmocném úžasu sledovat, jak se jejich nejvyšší představitelé handrkují jako malé děti, tahají se mezi sebou o židle, a vytrvale plundrují státní pokladnu. A po nich přijdou jiní, kteří pokračují v započatém díle zkázy. Kupodivu a navzdory (nikoliv díky) tomuto "kvalifikovanému" počínání tento stát ještě nezbankrotoval.
Vysvětlení je nicméně prosté. Ještě stále zde žijí miliony obyčejných lidí, kteří svojí každodenní usilovnou prací, často i v potu tváře a zcela samozřejmě vytvářejí ty hodnoty, kterými pak jejich volení zástupci tak velkoryse a rozmařile mrhají nebo k tomu alespoň nečinně přihlížejí.
Neboť není nic snazšího než utrácet (popřípadě rozdávat) cizí peníze, kterými pro naše nejvyšší správní úředníky peníze daňových poplatníků bezpochyby jsou, a jejich další přísun si bez problémů zajistit zvýšením daní a poplatků bez omezení vlastních výdajů a ještě to drze nazývat reformou veřejných financí.
A proto jsou občané tak znechuceni politikou i politiky, nechodí k volbám a mají vás, vážení poslanci, v trvalé neoblibě.
