Má Slunce vliv na zdravotní stav kardiaků? Otepluje se zeměkoule, nebo ne? Jaké změny v atmosféře můžeme očekávat? To byly pouze některé z otázek, jež kladli čtenáři MF DNES při in ternetové odpovědně Janu Laštovičkovi, řediteli Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd v Praze na Spořilově. Tato příloha nyní přináší výběr z nejzajímavějších odpovědí. Jak je na internetu zvykem, dotazující se podepisovali obvykle křestním jménem nebo přezdívkou.
Kde je největrnější místo v republice? A kde je největší závětří? - ptal se čtenář Filda.
Největrnější místa jsou vrcholky hor. Z českých meteorologických stanic je to Milešovka. Jinak bych ale největší vítr čekal na Sněžce. Kde je největší závětří, nevím, ale takových míst bude po republice víc. Na většině míst republiky není vítr dostatečně silný pro stavění větrných elektráren.
Existuje i nějaká sluneční mapa ČR? A tak jako provozujete experimentální větrnou elektrárnu, provozujete i solární? - chtěl vědět čtenář Jirka.
Solární elektrárnu neprovozujeme. O existenci sluneční mapy republiky nevím. My se soustřeďujeme jen na některé věci, které se snažíme dělat pořádně, jako třeba větrnou energetiku. Solární energií se zabývají jiná pracoviště v ČR.
Myslíte si, že nás čekají výraznější změny klimatu ve smyslu mírnější zimy a horká léta? - mailoval čtenář, který se skryl pod označení Nape.
Modely ukazují výrazně teplejší zimy i o něco teplejší léta, ale s vysokým výskytem horkých dní a obecně s vyšším výskytem extrémních situací včetně přívalových dešťů. Obávám se, že příroda s tím bude mít problémy. Proto se lidstvo bude muset dohodnout a růst skleníkového efektu nejdříve omezit a pak zastavit.
Jak ovlivňuje Slunce Zemi? Dá se věřit předpovědím v televizi o stupni rizika pro kardiaky? - ptal se Milan Klimka.
Slunce ovlivňuje Zemi různými způsoby. Během desítek až stovek tisíc let se periodicky mění dráha Země okolo Slunce a sklon její rotační osy k dráze - to je zřejmě jedna z příčin střídání dob ledových a meziledových. Během jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity i v kratších obdobích se trošku mění celkové záření Slunce - změny jsou sice řádu promile, ale jde o celkovou energii vstupující od Slunce do atmosféry. Podstatně více se pak mění sluneční ultrafialové záření a sluneční vítr, vyvolávající geomagnetickou aktivitu, ale jejich podíl na celkové energii od Slunce je podstatně menší. Známe řadu dost průkazných vzájemných závislostí o vztahu Slunce - atmosféra, ale neznáme mechanismy. V podstatě to je ve stavu základního výzkumu a názory světové vědecké obce jsou značně nejednotné. Na televizních předpovědích stupně rizika pro kardiaky se nepodílíme. Podle mého názoru je řada kardiaků skutečně citlivá na biometeorologické a sluneční děje podstatně více než zdraví lidé, ale pro každého to nemusí platit.
Jaké typy klimatu najdeme v Evropě a kde jsou hranice mezi nimi? - dotazovala se Šárka Tauberová.
V Evropě najdeme od jihu k severu klima subtropické (např. Andalusie), mírné (např. my) a polární (např. Laponsko), od západu na východ pak klima maritimní (přímořské) a kontinentální. Od jihu k severu se klima mění podle teploty, od východu k západu podle velikosti roční variace teploty a zčásti i podle vlhkosti.
Říká se, že mezi vědci neexistuje shoda o tom, jestli globální změny klimatu opravdu nastanou - uvědomil si Petr. K. Do jaké míry existuje v těchto otázkách shoda?
V současné době existuje v mezinárodní vědecké komunitě (ne každý, kdo se za vědce vydává, vědcem je) plný konsensus o existenci dodatkového skleníkového efektu, který vyvolává oteplování, což je způsobeno lidskou činností. Otázkou zůstává velikost efektu - tady se výsledky se ještě stále nemálo liší, ale méně než dříve. Je snad ještě pár jedinců, kteří jsou financováni ze zdrojů, jež mají ekonomický či politický zájem na bagatelizaci, případně neexistenci skleníkového efektu. Ale to je zanedbatelná minorita.
Jaké změny v atmosféře můžeme očekávat? - zajímal se čtenář Plíca.
To je tak široká otázka, že ji rozdělím na tři. 1. Lokální znečištění. To je velký problém naší republiky, ale na druhou stranu díky odsíření elektráren, poklesu výroby těžkého průmyslu a plynofikaci se znečištění dolní atmosféry u nás podstatně zlepšilo. Když si zajedete třeba do Jizerských hor, vidíte, jak se les zase postupně samoobnovuje. Hlavním problémem zůstává rostoucí znečištění od automobilů. 2. Narušování ozonové vrstvy. Měli jsme štěstí, že ničení jejího ohonu chlorem a bromem z freonů a dalších látek se projevilo nejdříve v Antarktidě, kde to je pro nás nejméně nebezpečné, a že efekt byl tak silný. Díky silnému tlaku světové vědecké komunity, ekologickým hnutím i značné medializaci byl poměrně rychle uzavřen Montrealský protokol, podle něhož se omezuje produkce látek ničících ozon, a v dalších letech i řada dodatků, které postupně zakázaly výrobu a používání těchto látek. Velká většina zemí tyto dohody podepsala a ratifikovala a i ty ostatní se jimi v podstatě řídí. Proto bylo maximum látek, které poškozují atmosférický ozon, v dolní troposféře v letech 1994-95 a v nyní již klesá. Avšak ve stratosféře je nyní na maximu, protože z dolní troposféry do stratosféry tyto látky obvykle stoupají 5-6 let. Díky ochlazování stratosféry, což mimo jiné vyvolávají skleníkové plyny, se také trochu zhoršuje situace. Proto bude nejhorší situace s ozonem v tomto desetiletí, ale v podstatě je stabilizovaná. Potom se bude stav zlepšovat a mezi roky 2050-2060 by se měl ozon ve stratosféře vrátit na původní hodnoty. Ovšem pokud všichni budou dodržovat dohody!! 3. Skleníkový efekt a globální ohřev atmosféry. Lidstvo produkuje stále více oxidu uhličitého a některých dalších skleníkových plynů, jako je metan. Následkem toho se ohřívá troposféra. To přináší řadu rizik: Postupný růst teploty spojený s větším vypařováním, jen zčásti kompenzovaným růstem srážek, povede k větší aridizaci čili k rozšiřování pouští. Změna systému mořských proudů včetně kolapsu Golfského by způsobila k dočasné ochlazení v severozápadní Evropě s možností částečného zalednění Skandinávie, patrně její severní části. Nakonec velký růst globální teploty by rozpustil prakticky veškerý led na Zemi - to by vedlo k růstu hladiny moří o až o 70 metrů a ohřev vrchních vrstev oceánu by ještě pár metrů přidal. Co by to znamenalo v Evropě, si jistě umíte představit. Jen jako zajímavost - v maximu doby ledové byla globální teplota jen o 5-6 stupňů nižší než nyní. Zatímco u ozonu probíhají změny v desítkách let, zde jde o stovky let. Přijmout účinná opatření se zatím moc nedaří. Dohodu, že v roce 2000 budou emise oxidu uhličitého na úrovni roku 1990, v podstatě dodržela Evropská unie. Ale největší producent tohoto oxidu, USA, dohodu nepodepsaly - v roce 1990 produkovaly USA 23 % celosvětové výroby tohoto plynu, do letoška se zvýšila o 18 %.
Dá se na oteplování Země nějak připravit? Zasazovat teplomilnější rostliny, nakupovat klimatizaci atd.? - přišel se zajímavou otázkou Jerry.
Zatím nic nenakupujte. Globální oteplování vyvolané nadprodukcí skleníkových plynů postupuje pomalu. Jak se to bude vyvíjet dál, závisí na chování lidstva - zda se dohodne či nedohodne na stabilizaci klimatu omezením emisí skleníkových plynů.
Kde je největrnější místo v republice? A kde je největší závětří? - ptal se čtenář Filda.
Největrnější místa jsou vrcholky hor. Z českých meteorologických stanic je to Milešovka. Jinak bych ale největší vítr čekal na Sněžce. Kde je největší závětří, nevím, ale takových míst bude po republice víc. Na většině míst republiky není vítr dostatečně silný pro stavění větrných elektráren.
Existuje i nějaká sluneční mapa ČR? A tak jako provozujete experimentální větrnou elektrárnu, provozujete i solární? - chtěl vědět čtenář Jirka.
Solární elektrárnu neprovozujeme. O existenci sluneční mapy republiky nevím. My se soustřeďujeme jen na některé věci, které se snažíme dělat pořádně, jako třeba větrnou energetiku. Solární energií se zabývají jiná pracoviště v ČR.
Myslíte si, že nás čekají výraznější změny klimatu ve smyslu mírnější zimy a horká léta? - mailoval čtenář, který se skryl pod označení Nape.
Modely ukazují výrazně teplejší zimy i o něco teplejší léta, ale s vysokým výskytem horkých dní a obecně s vyšším výskytem extrémních situací včetně přívalových dešťů. Obávám se, že příroda s tím bude mít problémy. Proto se lidstvo bude muset dohodnout a růst skleníkového efektu nejdříve omezit a pak zastavit.
Jak ovlivňuje Slunce Zemi? Dá se věřit předpovědím v televizi o stupni rizika pro kardiaky? - ptal se Milan Klimka.
Slunce ovlivňuje Zemi různými způsoby. Během desítek až stovek tisíc let se periodicky mění dráha Země okolo Slunce a sklon její rotační osy k dráze - to je zřejmě jedna z příčin střídání dob ledových a meziledových. Během jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity i v kratších obdobích se trošku mění celkové záření Slunce - změny jsou sice řádu promile, ale jde o celkovou energii vstupující od Slunce do atmosféry. Podstatně více se pak mění sluneční ultrafialové záření a sluneční vítr, vyvolávající geomagnetickou aktivitu, ale jejich podíl na celkové energii od Slunce je podstatně menší. Známe řadu dost průkazných vzájemných závislostí o vztahu Slunce - atmosféra, ale neznáme mechanismy. V podstatě to je ve stavu základního výzkumu a názory světové vědecké obce jsou značně nejednotné. Na televizních předpovědích stupně rizika pro kardiaky se nepodílíme. Podle mého názoru je řada kardiaků skutečně citlivá na biometeorologické a sluneční děje podstatně více než zdraví lidé, ale pro každého to nemusí platit.
Jaké typy klimatu najdeme v Evropě a kde jsou hranice mezi nimi? - dotazovala se Šárka Tauberová.
V Evropě najdeme od jihu k severu klima subtropické (např. Andalusie), mírné (např. my) a polární (např. Laponsko), od západu na východ pak klima maritimní (přímořské) a kontinentální. Od jihu k severu se klima mění podle teploty, od východu k západu podle velikosti roční variace teploty a zčásti i podle vlhkosti.
Říká se, že mezi vědci neexistuje shoda o tom, jestli globální změny klimatu opravdu nastanou - uvědomil si Petr. K. Do jaké míry existuje v těchto otázkách shoda?
V současné době existuje v mezinárodní vědecké komunitě (ne každý, kdo se za vědce vydává, vědcem je) plný konsensus o existenci dodatkového skleníkového efektu, který vyvolává oteplování, což je způsobeno lidskou činností. Otázkou zůstává velikost efektu - tady se výsledky se ještě stále nemálo liší, ale méně než dříve. Je snad ještě pár jedinců, kteří jsou financováni ze zdrojů, jež mají ekonomický či politický zájem na bagatelizaci, případně neexistenci skleníkového efektu. Ale to je zanedbatelná minorita.
Jaké změny v atmosféře můžeme očekávat? - zajímal se čtenář Plíca.
To je tak široká otázka, že ji rozdělím na tři. 1. Lokální znečištění. To je velký problém naší republiky, ale na druhou stranu díky odsíření elektráren, poklesu výroby těžkého průmyslu a plynofikaci se znečištění dolní atmosféry u nás podstatně zlepšilo. Když si zajedete třeba do Jizerských hor, vidíte, jak se les zase postupně samoobnovuje. Hlavním problémem zůstává rostoucí znečištění od automobilů. 2. Narušování ozonové vrstvy. Měli jsme štěstí, že ničení jejího ohonu chlorem a bromem z freonů a dalších látek se projevilo nejdříve v Antarktidě, kde to je pro nás nejméně nebezpečné, a že efekt byl tak silný. Díky silnému tlaku světové vědecké komunity, ekologickým hnutím i značné medializaci byl poměrně rychle uzavřen Montrealský protokol, podle něhož se omezuje produkce látek ničících ozon, a v dalších letech i řada dodatků, které postupně zakázaly výrobu a používání těchto látek. Velká většina zemí tyto dohody podepsala a ratifikovala a i ty ostatní se jimi v podstatě řídí. Proto bylo maximum látek, které poškozují atmosférický ozon, v dolní troposféře v letech 1994-95 a v nyní již klesá. Avšak ve stratosféře je nyní na maximu, protože z dolní troposféry do stratosféry tyto látky obvykle stoupají 5-6 let. Díky ochlazování stratosféry, což mimo jiné vyvolávají skleníkové plyny, se také trochu zhoršuje situace. Proto bude nejhorší situace s ozonem v tomto desetiletí, ale v podstatě je stabilizovaná. Potom se bude stav zlepšovat a mezi roky 2050-2060 by se měl ozon ve stratosféře vrátit na původní hodnoty. Ovšem pokud všichni budou dodržovat dohody!! 3. Skleníkový efekt a globální ohřev atmosféry. Lidstvo produkuje stále více oxidu uhličitého a některých dalších skleníkových plynů, jako je metan. Následkem toho se ohřívá troposféra. To přináší řadu rizik: Postupný růst teploty spojený s větším vypařováním, jen zčásti kompenzovaným růstem srážek, povede k větší aridizaci čili k rozšiřování pouští. Změna systému mořských proudů včetně kolapsu Golfského by způsobila k dočasné ochlazení v severozápadní Evropě s možností částečného zalednění Skandinávie, patrně její severní části. Nakonec velký růst globální teploty by rozpustil prakticky veškerý led na Zemi - to by vedlo k růstu hladiny moří o až o 70 metrů a ohřev vrchních vrstev oceánu by ještě pár metrů přidal. Co by to znamenalo v Evropě, si jistě umíte představit. Jen jako zajímavost - v maximu doby ledové byla globální teplota jen o 5-6 stupňů nižší než nyní. Zatímco u ozonu probíhají změny v desítkách let, zde jde o stovky let. Přijmout účinná opatření se zatím moc nedaří. Dohodu, že v roce 2000 budou emise oxidu uhličitého na úrovni roku 1990, v podstatě dodržela Evropská unie. Ale největší producent tohoto oxidu, USA, dohodu nepodepsaly - v roce 1990 produkovaly USA 23 % celosvětové výroby tohoto plynu, do letoška se zvýšila o 18 %.
Dá se na oteplování Země nějak připravit? Zasazovat teplomilnější rostliny, nakupovat klimatizaci atd.? - přišel se zajímavou otázkou Jerry.
Zatím nic nenakupujte. Globální oteplování vyvolané nadprodukcí skleníkových plynů postupuje pomalu. Jak se to bude vyvíjet dál, závisí na chování lidstva - zda se dohodne či nedohodne na stabilizaci klimatu omezením emisí skleníkových plynů.
