Každá vláda, která je právě u moci a dostane na stůl podobná čísla, se samozřejmě začne bušit v hruď. Paroubkova v tom nebude výjimkou. Stejně tak nebude výjimečné, až jí opozice za stejná čísla nasadí psí hlavu. Takový už je politický kolorit.
Komu tedy děkovat? Původců rozjetého blahobytu země je mnoho, současných i minulých – včetně nás, pracujících a utrácejících občanů. Brzdu však momentálně drží v rukou především vláda.
Málokterý tuzemský ekonom v posledních letech nevypustil z úst okřídlenou větu – české hospodářství by mohlo růst ještě rychleji a lidé bohatnout viditelněji, kdyby vláda...
Bezmála osm let tu vládne sociální demokracie (a spol.). Za tu dlouhou dobu částečně snížila daně, lehce zpřísnila nemocenskou, a tím s nutnými reformami skončila. Naopak si napůjčovala k svému vládnutí tolik miliard, že dnes každý z nás už dluží své budoucnosti pětašedesát tisícovek. A půjčovala si i přesto, že hospodářství roste a peníze i pro stát utěšeně vydělává.
Vláda(y) příliš nepokročila(y) ani v důchodové reformě. Mezi pěknými čísly na stole najde tudíž i varovná: oproti loňsku razantně vzrostly náklady na penze, do předčasného důchodu odchází stále víc a víc lidí! Nenajdou práci.
Zdravotní reformu vláda, potažmo ČSSD rovněž odložila, deregulaci nájmů jen opatrnicky naťukla, příliš vysoké sociální a zdravotní odvody nesnížila, zneužívaný sociální systém ponechává, trh práce nerozhýbala, univerzity dokořán neotevřela... Bez těchto reforem se však vzestup naší životní úrovně dřív či později zadrhne.
Sociální demokraté často opakují: Vše jsme zdědili po ODS, která to s reformami také nepřeháněla. Zdědili, to ano. Ale za dobu své vlády nezměnili.
Máme se dnes podle čísel lépe. Poděkujme se však vládám, že se nemáme ještě líp, ačkoli jsme mohli.
