Malloth a Grebeníček

Stařičkému a nemocnému Mallothovi už běží proces. Grebeníčkovi už ne. Je stár a nemocen. Tak to rozhodl soud. V úterý byl Den Evropy. Nejvíc se o něj zajímali občané, pro něž Česká republika je dodnes zemí bezpráví: komunisté nebyli potrestáni, taková země nemá v Evropě co pohledávat! Pro pořádek - nejsme jedinou zemí, kde zločiny minulosti nebyly potrestány. Platí spíše věta opačná: není evropské země, kde by opravdu potrestány byly. Co úsilí vyvinuli třebas občané Mallothovy země, aby nacismus byl zapomenut, zastřen, zamlčen, promlčen. Co právních kliček, úskoků, manévrů, co soudních fint s jediným cílem: nechť to hnutí vyvázne! V této tradici postupuje i český soud.

Splete dohromady dvě různé věci: spravedlnost a cit. Splete to obratně. Proti větě "Zločin zaslouží svůj soud" postaví větu "Kdo je tak krutý, aby věznil bezmocného starce". Ta záměna je dobrou zbraní - však ji používali po válce i Němci. Bezpečně obestaví pachatele. Konfrontuj dnešní stařeckou bezmoc esesáků s jejich tehdejší krutostí. Byl jsi tam tehdy, na tom Mírově, v tom Terezíně, v Uherském Hradišti? Nebyl.

Zato dnes jejich bezmocnou tvář vidíš.

Co tedy kdo bude mít ze souzení starců? Spravedlnost. Či její kus. Stejná lidskost, která Mallotha a Grebeníčka uchrání před výkonem trestu, měla by Grebeníčka soudit.

Chcete mu odpustit? Ale k tomu musíte mít - alespoň rozsudek.

Nebo se řekne ještě po staletích: Nacismus? Ale jděte, to nebyl tak zlý čas. Vždyť Grebeníčka z Hradiště potom za nic ani nesoudili. Pardon, totiž komunismus.