Za půl roku má být přijat zákon o nájemném, takže nějaká míra regulace tu zůstane. Vláda regulovat chce a má na to politickou sílu. A opozice mlčí. Když byla ODS ve vládě, tak jí brutální regulace nájemného nevadila, právě naopak.
Majitelé domů by museli riskovat, že soud se bude táhnout několik let a mezitím bude platit nový zákon. Majitel třeba soud prohraje a zaplatí soudní výlohy jen kvůli tomu, že v mezidobí měl na pár měsíců plně deregulované nájmy. Past současného systému je i v tom, že majitelé jsou povinni shánět náhradní byty.
Naprostou zvrácenost situace dokazuje například titulek tohoto článku. To přece není normální, aby tyhle skupiny spolu bojovaly či doslova válčily. V normálním systému se přece potřebují. Majitelé bytů shánějí a opečovávají své nájemníky. Ti zase hledají na trhu majitele volných bytů.
Obě strany se vzájemně chtějí a potřebují, neumějí bez sebe žít: představují přece nabídku a poptávku. Majitel samoobsluhy také nebrojí proti zákazníkům, kteří si přijdou pro mléko a rohlíky. Nepřítel je jinde: je to systém.
Další věc je perverzní výklad slova nájem. Svaz nájemníků mluví o tom, že obě strany musí dosáhnout jakési dohody. Nájem je přitom pronájem cizí věci na dobu určitou.
Takže je to takhle: já mám byt a pronajímám ho za tolik a tolik. Chceš? Fajn. Nechceš? Na shledanou! Další! Nájem na věčnost či nájem dědičný je protimluv.
Majitelé domů mají ve svém boji se systémem spojence. Lidi, kteří v rámci apartheidu nevlastní žádný bolševický dekret na byt, ale musí na trh, kde je draho.
