„Každý, kdo umí aspoň trochu anglicky, německy, francouzsky nebo španělsky, mizí pryč, protože v cizině jsou daleko větší možnosti,“ říká za pultem jednoho z mnoha budapešťských bister dvaadvacetiletý mladík s potetovanou rukou a tunely v uších.
Viktor je vyučený kuchař, a než sežene pořádnou práci v kuchyni, živí se prodejem kebabu a ohříváním maďarských specialit. Spousta jeho kamarádů odešla za prací do ciziny a také Viktor přemýšlí o uplatnění za hranicemi. „Zvažuji, že bych odjel do Anglie nebo do Kanady, protože tam mám příbuzné,“ vysvětluje.
Věří, že za mořem by našel dobře placené místo v kuchyni. „Ceny stoupají, ale mzdy ne,“ popisuje maďarskou realitu. „Spousta Maďarů pracuje za sto až sto dvacet tisíc forintů (asi 8 100 až 9 800 korun – pozn. red.) měsíčně. To skutečně není moc. Za to v Budapešti tak zaplatíte nájem.“
Za prací do Německa
Nedávný průzkum agentury Republikon Institute mezi tisícovkou respondentů ukázal, že téměř každý pátý Maďar uvažuje o odchodu ze země nebo má v rodině někoho, kdo se touto myšlenkou zabývá. Ve věkové skupině 18 až 24 let je to dokonce čtyřicet procent lidí.
Důvody jsou především ekonomické. Pouze pět procent dotazovaných odpovědělo, že je k emigraci motivuje politická situace. „Lidé chtějí lepší práci, lepší výplatu. V Maďarsku jsou mzdy daleko nižší než v západní Evropě,“ říká v budapešťském parku Városliget osmnáctiletý Jurij, který si sám hraje s myšlenkou, že by po škole zkusil štěstí v Německu.
„Možná přijedeš za mnou,“ směje se jeho o rok mladší kamarád Alex, který do Budapešti přijel na návštěvu. Do Německa se odstěhoval před dvěma lety s rodiči. „Hlavní motivací byly peníze. Táta tam našel lepší práci, žijeme v malém městě kousek od Stuttgartu. Líbí se mi tam, ale chtěl bych se vrátit zpátky,“ říká Alex.
Od vstupu do Evropské unie před čtrnácti lety odešlo za hranice asi půl milionu Maďarů. A to především mladí a svobodní lidé s vysokoškolským vzděláním. Ekonomice se sice daří, ale firmy si už několik let stěžují, že sehnat IT technika, inženýra, účetní či řidiče je prakticky nemožné.
Před rokem a půl vyvolal velké pozdvižení případ továrny na potahy do aut nedaleko hranic se Slovenskem, která si dovezla lidi z Mexika. V regionu sice nezaměstnanost dosahuje dvacet procent, pro vedení však bylo jednodušší na tři měsíce přivézt kvalifikované dělníky. Média pak plnily zprávy, že se místní Mexičanů báli, protože je považovali za žadatele o azyl.
Nevděční emigranti
Závažnost problému si uvědomuje i vláda Viktora Orbána. Před dvěma lety spustila kampaň Gyere Haza, fiatal! (Vrať se domů, mládeži!), v rámci níž emigrantům slibovala zpáteční letenky zdarma a štědrý státní příspěvek (v přepočtu asi 6 500 korun měsíčně) po dobu jednoho roku. Po roce byl program odpískán, protože ho využilo jen sto pět lidí.
Nedávno zase na vládu napojený Institut pro výzkum národních strategií vydal stopadesátistránkovou knihu, která se snaží mladé lidi před odjezdem odradit – v Maďarsku je podle publikace stabilní politická situace, lidé žijí podle křesťanských hodnot a životní náklady jsou nízké.
Největší problém je odchod Maďarů do ciziny, říká Orbánův vyzyvatel Vona |
„Naprostá většina mladých, kteří se rozhodnou emigrovat, nebere v úvahu hluboký zármutek příbuzných, které nechávají doma. Ze strany emigrantů je to také nevděk, protože se nemohou postarat o své stárnoucí a nemohoucí rodiče,“ apeluje příručka.
Z rozhovorů s mladými obyvateli Budapešti je však patrné, že podobné emocionální výzvy je příliš neoslovují. „Nefunguje to. Mně na žádných reklamách nesejde, rozhoduji se podle výplaty, životních podmínek a příležitostí,“ říká pětatřicetiletý Ondrász, který se v hlavním budapešťském parku s kamarády chystá hrát fotbal.
„Vláda by se měla snažit, aby tu lidé měli více životních příležitostí, ale zatím to moc nefunguje. Mám hodně kamarádů, kteří nemají vysokou školu a rozhodli se odejít. Přemýšlí o tom asi všichni,“ vysvětluje. On sám se rozhodl, že v Maďarsku zůstane. „S penězi, které tu dostávám, jsem v podstatě spokojený a nechci opouštět přátele a rodinu,“ říká.
