Maličkou zelenou ruku objevil v roce 2005 János Balázs ve skladu s ostatky z naleziště u vesnice Nyárlőrinc na jihu Maďarska. Archeologové na tamním hřbitově odkryli asi 500 hrobů z 12. až 16. století, ale částečně mumifikovaná mrtvolka dítěte, které zemřelo při porodu nebo jen pár týdnů po něm, se od jiných ostatků na první pohled lišila.
Zelená barva ulpěla i na několika obratlích a kyčli. Ale jen na jedné ruce vědci našli kusy vysušeného masa. Otázka zněla: Proč by někdo mumifikoval jen jednu ruku? Balász a jeho kolegové z katedry antropologie na univerzitě v Szegédu nyní mají za to, že záhadě přišli na kloub. Výsledky svého bádání publikovali v časopisu Archaeological and Anthropological Sciences.
Zelené kosti naznačovaly přítomnost kovu. Archeologové se s tím setkávají relativně často. Kostry obarví rozkládající se bronzové a měděné šperky uložené do hrobu. A chemická analýza ukázala, že v dětských ostatcích z Nyárlőrincu je několikasetnásobně vyšší úroveň mědi než je obvyklé. Dítě tedy mělo v ruce něco kovového. Ale co?
Vstupné do záhrobí
Odpověď se skrývala v depozitáři muzea, kde byly uskladněny další nálezy z Nyárlőrincu. Balász zde našel keramický hrnec, v němž bylo dítě pohřbeno. V hrnci našel zkorodovanou měděnou minci. Antibakteriální vlastnosti mědi uchránily dětskou ruku před rozkladem a částečně ji mumifikovaly.
V starých kulturách bývalo zvykem, že pozůstalí dávali do hrobu peníz, kterým nebožtík na cestě do záhrobí zaplatil bájnému převozníkovi. Kosti dítěte ale obarvil krejcar, který byl v oběhu v letech 1858 až 1862, kdy se tato starověká a středověká tradice už dávno neudržovala.
Balász předpokládá, že rodiče dítěte, které zřejmě zemřelo ještě před tím, než ho stihli pokřtít, se tak snažili svému nešťastnému potomkovi zajistit věčný život. „Dá se říci, že v tom svým způsobem uspěli. Možná nezachránili jeho duši, ale nezapomnělo se na něj. Dnes, o sto padesát let později, tu stojíme a mluvíme o něm i okolnostech jeho pohřbu,“ řekl Balász listu The New York Times.
