Je běžné, že se o děti starají prarodiče, širší příbuzenstvo či pěstouni.
Klasický model "máma, táta a jejich společní potomci" je na ústupu. Podle některých průzkumů prý jen každý čtvrtý obyvatel USA žije v úplné rodině.
Osvobození žen
Už dávný ideolog komunismu Friedrich Engels požadoval jako podmínku osvobození ženy, "aby monogamní rodina přestala být hospodářskou jednotkou společnosti", čehož má být dosaženo "zařazením žen do výroby". Tímto názorem se blíží k názoru některých militantních feministek – jak správně poukazuje například americký konzervativec Patrick Buchanan – které přirovnávají manželství k otroctví a domnívají se, že svobody žen nelze dosáhnout bez zrušení manželství.
Přitom existuje ještě jiná varianta: dosáhnout osvobození žen a zároveň žít v manželství, které je ze známých důvodů dosud nejlépe vytvořeným prostředím pro výchovu a vývoj dětí. Tím samozřejmě nemá být řečeno, že děti nemohou žít nikde jinde. Z historie víme, že řada lidí, kteří vyrostli v neúplných rodinách nebo se svými prarodiči, na tom není o nic hůř než ti z úplných rodin.
Mnohdy jsou na tom dokonce lépe, protože co může projít v domácnosti, kde žije společně několik dospělých a dětí pohromadě, neprojde například při soužití osamělé matky s dítětem.
Ideální stav
Přesto stále zůstává ideálním stavem rodina, kde mohou děti pozorovat ženské a mužské role svých rodičů, jejich vzájemnou spolupráci, úctu a lásku.
Tomuto ideálu hážou nejvíce klacky pod nohy ženy, které nedokážou vychovat své syny tak, aby dokázali žít v rodině, nikomu neubližovat a být užiteční. Stejně jako ženy, které se pokoušejí klasický model rodiny rozbíjet zvenčí přetahováním se o zadaného partnera.
Jednou jsem se setkala se ženou, která považovala za nutné mi sdělit, že se živím svou profesí proto, že jsem se provdala za muže, který se něčím podobným živí také. Velmi se divila, když jsem jí řekla, že jsem pracovala dávno předtím, než jsem se provdala. O několik let později jsem nebyla ani překvapená, když se velmi vehementně pokoušela odloudit mi manžela. Ženy, které nejsou solidární s ostatními ženami a nepodporují se navzájem, jsou největšími škůdci všech rodin. Ať už jsou to frustrované nešťastné matky nebo profesionální loudilky, snažící se ulovit toho nejlepšího samečka.
Za sebe jen doufám, že budu své syny vychovávat tak, aby nikdy neudělali žádnou ženu nešťastnou. A ostatním ženám můžu slíbit, že jejich manželství rozvracet nebudu.
Mám totiž svou rodinu a přes všechny její stinné stránky mám pocit, že je to něco, co má pořád ještě hodnotu.
