"Pořídil jsem si ji jako třítýdenní mládě. Byla to otázka rychlého rozhodnutí a velkou roli v něm hrála má láska ke lvům. Nikomu bych taková rychlá rozhodnutí nedoporučoval," řekl Zámola po ročním soužití se lvem.
V hradeckém bytě žila Elsa, tehdy ještě lví kojenec, se svými majiteli pouhé tři měsíce. Pak ji přestěhovali na farmu přítele na Chrudimsko. Má tam výběh a vše, co potřebuje. Zámolovi s ní tráví každou volnou chvíli.
Lví slečna, kterou podle majitele čekají zhruba za rok mateřské povinnosti, má nejraději procházky v přírodě a kočkování se svým pánem, bývalým kulturistickým šampionem. Mezi lidmi ve městě je tato dorůstající šelma vidět málokdy. "Není to pro ni přirozené, je neklidná, raději jsme venku," řekl Zámola.
O původu své lvice lékař s úsměvem tvrdí, že je to český lev, neboť je už druhou generací odchovanou v České republice. Přesto neztratila nic z vlastností svého druhu. "Je náladová. Už na očích, držení těla poznám, jak jsme na tom," vysvětlil Zámola.
Přestože má Elsu velmi rád, podruhé by se prý pro chov lva v domácím prostředí nerozhodl. "Chovat jej v bytě je naprosto nevhodné už pro pach, který jej logicky provází. Ale i když máte podmínky, jde o náročnou záležitost. Časově i finančně. Dnes má Elsa přes osmdesát kilogramů, v dospělosti bude vážit jednou tolik. Denně spořádá zhruba čtyři kilogramy masa," varoval. O tom, že by někdy skončila například v zoologické zahradě však neuvažuje. Elsa prý do smrti zůstane členem jeho rodiny.
