"USA a Evropská unie mu připomněly, že podle ústavy už není prezidentem," říká Nikolai Iwanow, analytik Rádia Svobodná Evropa. "Pochybuji ale, že plánují něco víc. Koordinovaný bojkot Lukašenkova režimu nenastane." Logika situace je prostá. Včera uplynulo pět let od nástupu Lukašenka do funkce. V roce 1996 si nechal v referendu schválit prodloužení mandátu do roku 2001. Ústavní soud však tehdy rozhodl, že referendum neodpovídá zákonu, opozice a Západ (i Česká republika) jeho výsledky neuznaly. Formálně je tedy u moci stále parlament, který Lukašenko krátce po referendu rozehnal. A prezident přestává být dneškem prezidentem.
Běloruská opozice, slabá a roztříštěná, tvrdí, že zahájí novou protestní kampaň. Její dopad však nebude podle odborníků valný, Lukašenko má nadále vše pod kontrolou.
Bělorusko bývá charakterizováno jako autoritativní země s prvky totalitního režimu.
Opozice je systematicky šikanována, média podléhají tvrdé státní kontrole, v ekonomice se prezident stále snaží uchovat prvky sovětského centrálního plánování.
Přístup zemí Západu je pragmatický. Soustavně Lukašenka kritizují, na druhou stranu se snaží udržet s ním pokud možno rozumné vztahy. I včerejší prohlášení byla poměrně mírná. "Jedině zorganizování svobodných voleb může Bělorusku umožnit, aby se dostalo ze složité situace, v níž se nachází," uvedla pouze Evropská unie.
Běloruská opozice si stěžuje, že svět je k Lukašenkovi příliš tolerantní. V květnu dokonce uspořádala - zcela v souladu se zákonem - prezidentské volby a pokoušela se v nich demonstrativně zvolit Lukašenkova nástupce. Ve volbách členové "volebních komisí" obcházeli občany, kteří projevili o stínové volby zájem.
Opozice tak připomenula, že nehodlá zapomenout na křivdy minulosti, zásadnější dopad však hlasování nemělo.
Potíž je v tom, říkají mnozí, že Lukašenko, který si v médiích pečlivě hlídá svůj obraz dobrotivého otce, má nadále podporu dosti velké části obyvatel, zejména na vesnici. "Ekonomická situace je velmi zlá, ale v porovnání s Ruskem je alespoň stabilní," říká Iwanow. "To některým lidem stačí," dodává.
Běloruská opozice, slabá a roztříštěná, tvrdí, že zahájí novou protestní kampaň. Její dopad však nebude podle odborníků valný, Lukašenko má nadále vše pod kontrolou.
Bělorusko bývá charakterizováno jako autoritativní země s prvky totalitního režimu.
Opozice je systematicky šikanována, média podléhají tvrdé státní kontrole, v ekonomice se prezident stále snaží uchovat prvky sovětského centrálního plánování.
Přístup zemí Západu je pragmatický. Soustavně Lukašenka kritizují, na druhou stranu se snaží udržet s ním pokud možno rozumné vztahy. I včerejší prohlášení byla poměrně mírná. "Jedině zorganizování svobodných voleb může Bělorusku umožnit, aby se dostalo ze složité situace, v níž se nachází," uvedla pouze Evropská unie.
Běloruská opozice si stěžuje, že svět je k Lukašenkovi příliš tolerantní. V květnu dokonce uspořádala - zcela v souladu se zákonem - prezidentské volby a pokoušela se v nich demonstrativně zvolit Lukašenkova nástupce. Ve volbách členové "volebních komisí" obcházeli občany, kteří projevili o stínové volby zájem.
Opozice tak připomenula, že nehodlá zapomenout na křivdy minulosti, zásadnější dopad však hlasování nemělo.
Potíž je v tom, říkají mnozí, že Lukašenko, který si v médiích pečlivě hlídá svůj obraz dobrotivého otce, má nadále podporu dosti velké části obyvatel, zejména na vesnici. "Ekonomická situace je velmi zlá, ale v porovnání s Ruskem je alespoň stabilní," říká Iwanow. "To některým lidem stačí," dodává.
