Osmdesát svíček měl na narozeninovém dortu také Spejbl, protagonista Divadla Spejbla a Hurvínka, které si navíc připomnělo, že se před pětapadesáti lety stalo první profesionální loutkovou scénou u nás.
| Spejbl a Hurvínek jsou už legendami |
|
Divadlo Spejbla a Hurvínka je ojedinělým fenoménem české divadelní scény - stále totiž pracuje s loutkami, které pro ně před desítkami let vytvořil Josef Skupa. Původně působilo v Plzni a po skončení války, v říjnu 1945, otevřelo stálou scénu D S+H v Praze. V posledních letech sídlí v Dejvicích. Po Skupově smrti převzal role Spejbla a Hurvínka jeho žák Miloš Kirschner, který s ním ještě za jeho života obě postavy alternoval, jeho nástupcem se stal Martin Klásek, současný umělecký šéf divadla. Spejbl se narodil v roce 1920, kdy ho podle výtvarného návrhu Josefa Skupy vyřezal Karel Nosek. Datum jeho prvního veřejného vystoupení není přesně známo, ale došlo k němu někdy na podzim roku 1920, kdy Spejbl vystoupil v roli cvičence na hrazdě. Byl partnerem oblíbeného Kašpárka. Hurvínka vyřezal jako osobitou variantu Spejbla obohacenou například o pohyblivé oči synovec Karla Noska Gustav. Poprvé Hurvínek vystoupil se Spejblem na scénu v květnu 1926. Spejbla a Hurvínka mluví tradičně jeden herec, dnes Martin Klásek, střídající hluboký hlas otce Spejbla s Hurvínkovou komickou dětskou fistulkou. Také jejich ženské protějšky mluví jedna herečka, Helena Štáchová. Postava Mániččiny bábinky Kateřiny Hovorkové vznikla v roce 1971 přímo pro ni. Spejbl a Hurvínek mají tři podoby. Ten nejmenší, klasický Hurvínek měří 46 cm a váží 1,05 kg, Spejbl je o devět centimetrů vyšší a váží 1,60 kg. Ty největší předscénové loutky jsou o něco větší - Hurvínek měří 56 centimetrů a váží 1,95 kg, Spejbl měří 76 centimetrů a váží 2,80 kg. |
"Je to tradice. Rodiče, kteří si naše divadlo pamatují z dětství, ze sentimentu přivedou své děti a ty zase své," zamýšlí se ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová. "Ne všichni rodiče se svými dětmi vůbec někam chodí, ale ti, kteří chodí, přijdou samozřejmě i do divadla," doplňuje ji Eva Lorencová z Říše loutek. Stejně tak se však shodují v tom, že tradice nejen pomáhá, ale i svazuje. Nejvíc s tím bojuje Divadlo Spejbla a Hurvínka, které má od svého založení stále stejné protagonisty - Hurvínek ke Spejblovi přibyl v roce 1926, o čtyři roky později vznikla postava Máničky a psa Žeryka, nejnovější figurou je bábinka Kateřina, která příští rok oslaví třicetiny.
"Máme velký úkol vnímat tyto dané figury stále novýma očima, vytvářet pro ně nové situace, nezakonzervovat je," říká Helena Štáchová. S podobným problémem bojuje i Říše loutek, i když v tomto případě má jinou podobu: "Svazuje nás prostor našeho divadla, kde je jeviště tak malé, že se na ně nevejde živý herec. Nemůžeme proto v inscenacích spojovat loutky s živými herci, jak je to již mnoho let v našem oboru běžné," odhaluje rub tradice Eva Lorencová.
Divadlo Minor se naopak pokusilo hned po revoluci rázně se svou tradicí vypořádat - tehdejší vedení odmítlo původní název Ústřední loutkové divadlo, které mu příliš evokovalo ideologický nános počátku padesátých let, a pojmenovalo svou scénu Minor. "Samozřejmě od počátku přemýšlíme, jestli se v novém působišti máme vrátit k původnímu názvu a přihlásit se tím k tradici, ponechat si stávající, nebo vymyslet něco úplně nového. Ještě jsme se nerozhodli," přiznává ředitel Minoru Zdeněk Pecháček, který do své funkce nastoupil před dvěma lety.
Zatím se však zdá, že dětská divadla využívají spíš světlejší stránky své tradice. "Každé divadlo má své vrcholy i propady," říká Helena Štáchová. "Čtyři roky po odchodu dlouholetého ředitele, protagonisty a autora Miloše Kirschnera, což pro nás byla velká rána, divadlo zažívá další rozkvět: máme vyprodáno daleko dopředu, zvýšila se i návštěvnost večerních představení pro dospělé, naše nahrávky se dlouhodobě drží na prvních místech v prodejnosti CD s mluveným slovem, musíme odmítat řadu pozvání do celého světa," vypočítává úspěchy ředitelka divadla.
| Říše loutek: unikátní městská scéna |
| Se jménem Vojtěcha Suchardy je nerozlučně spjata historie Říše loutek. Nadaný výtvarník totiž tuto scénu v roce 1920 založil, do roku 1956 byl jejím vedoucím a soubor dodnes opatruje unikátní kolekci loutek, které pro něj vytvořil. "Právě díky tomuto souboru původních řezbovaných loutek pořádá Říše loutek i časté výstavy. Nejcennější exponáty jsou sice ve sbírkách Národního muzea, ale to nám je na výstavy ochotně půjčuje," konstatuje Eva Lorencová z Říše loutek. Kromě loutek vlastní soubor i kolekci loutkových kostýmů, protože dříve se i dřevění herci převlékali, a dobové dekorace. Dalším unikátem je i původní sídlo Říše loutek v Městské knihovně. Od počátku 90. let je sice jeho nájemcem společnost Via Praga a její Národní divadlo marionet, ale amatérský soubor Říše loutek zde nadále hraje o víkendech svá dětská představení. Myšlenka začlenit do budovy knihovny se dvěma přednáškovými sály a galerií i loutkové divadlo přišla až dodatečně, ale architekt František Roith jí vyšel ochotně vstříc a slíbil scénu, které nebude v celé republice rovno. Ve spolupráci s loutkáři, především s vedoucím souboru Vojtěchem Suchardou, Roith došel k takzvanému reformnímu divadelnímu prostoru, který řeší hlediště na půdorysu kruhové výseče, ne obdélníku. Téměř tři stovky sedadel mají různě nastavitelnou výšku podle věku diváků. Soubor Říše loutek o interiér divadla po léta až dojemně pečoval a několikrát zabránil jeho necitlivé modernizaci |
Stejně tak si na nezájem malého publika nemůže stěžovat Říše loutek. "Hrajeme představení pro děti už od tří let a v tomto oboru nemáme až takovou konkurenci. Především na podzim nemáme s návštěvností problémy a vánoční představení jsou vyprodaná dlouho dopředu," říká Eva Lorencová. Divadlo Minor má situaci ztíženou tím, že magistrát nechal před rokem zbourat jeho tradiční působiště na Senovážném náměstí a rekonstrukce nového prostoru se o rok protáhla. O to větší plány však ředitel Pecháček s bývalým kinem ve Vodičkově ulici, které se rekonstruuje v nové Divadlo Minor, má. Kromě stálých představení pro školy, víkendových pro děti s rodiči a večerních pro dospělé plánuje i mimodivadelní dětské aktivity. "Zatím se totiž žádné divadlo nedokáže o děti postarat i po představení. My to uděláme," slibuje Pecháček.
Minor: do roka v novém prostředí
Na podzim příštího roku už netrpělivě čeká vedení Divadla Minor: tehdy by totiž scéna měla konečně pro své dětské diváky otevřít nový sál ve Vodičkově ulici, který získala jako náhradu za zbourané divadlo na Senovážném náměstí, kam si malí i velcí diváci navykli pravidelně chodit.
"Získáme prostor, který bude nesrovnatelně lepší než ten původní," říká ředitel divadla Pecháček. "Sál bude variabilní, i když 95 % představení chceme hrát v klasické kukátkové úpravě. Pro nejmenší děti, které se bojí tmy, však bude možné postavit arénu či poloarénu, která jim bude připomínat spíš hernu ve školce. Jeviště bude mít nastavitelnou výšku, sál pak dostane značnou elevaci, aby i z posledních řad bylo dobře vidět. Počítáme rovněž s dětským barem v předsálí a rovněž i s prodejnou loutek," podotýká ředitel. Stavba má však roční zpoždění, podle původního plánu se mělo ve Vodičkově ulici hrát už teď. Skluz zavinily průtahy v soutěži na dodavatele stavby. V současné době proto Minor hostuje v Divadle Komedie, od února bude hrát v Divadle Kalich v Jungmannově ulici. O prázdninách počítají s představeními v některé z pražských zahrad a na podzim začne zkušební provoz na nové scéně, která by měla být slavnostně otevřena v říjnu roku 2001.
 Osmdesát svíček měl na narozeninovém dortu také Spejbl, protagonista Divadla Spejbla a Hurvínka, které si navíc připomnělo, že se před pětapadesáti lety stalo první profesionální loutkovou scénou u nás. (27. prosince 2000) |
 Hurvínek na koloběžce. (27. prosince 2000) |
 Hurvínek s Máničkou mává dětem na rozloučenou na konci svého představení. (27. prosince 2000) |
 Hurvínek upadl k nohám Máničky. (27. prosince 2000) |
 Pan Spejbl hovoří s paní Kateřinou. (27. prosince 2000) |
