Komunisti útočili hlavně na elity, na špičky země, na kvalitu nahoře a podporovali průměr, za který považovali podprůměr. To trvá dál, i když komunistické panství odnesl čert. To je i dnes lidu na komunistech sympatické. Hubit nadprůměrné.
Argument proti zákazu: už jsou jiní. KSČM nemá s KSČ nic společného. Omluvili se. Jsou parlamentní stranou. Tvrdohlavější kritici to teprve čekají: ať se komunisti omluví! Ať se přejmenují! Lidé, kteří měli s komunisty krutou zkušenost a sami nebyli komunisti, říkají: proč s těmi zločinci vůbec jednat? Polepšený a přejmenovaný komunista je jako pečený sněhulák.
Komunisti se lidem šklebí a jsou tu dál. Směšní už jsou jen lidé, kteří naléhají, aby se s komunisty něco udělalo. Vypadají jako podivíni, blázni, zavilí a kyselí lidé. Proti komunistům nikdo už nic nemá. Lidi říkají, nebezpečí od nich nehrozí, nekradou, jsou to dneska řádně zvolení demokrati.
Všechny pokusy nějak je chytit na švestkách, že se pohybují za ústavou, končí neúspěchem, protože komunisti nejsou hloupí a protože je nikdo ani chytit nechce. Dělají, že už nemají žádnou vědeckou revoluční teorii, jak bude komunismus zase tvrdě panovat, ale mají. Občas se prokecnou. Jejich nepřítelem je kapitalismus. Chytat je za slovo a handrkovat se o formulace nemá smysl.
Komunistická strana má být zakázána ne proto, co je dnes, ale proto, co byla. A za to, co přinesla státu a lidem. Zákaz nemá být politický, nýbrž kriminální. Spolčeni ve zločinu. Příběh extremistů, kteří organizovali násilí proti vlastní zemi, nemůže přeci skončit tím, že se všichni zašklebí a řeknou, ahoj, stará parto, jede se dál.
Chtít omluvy je nesmyslné. Zříkat se marxismu, leninismu, stalinismu, trockismu je stejně nesmyslné. Hitler byl svého času bojovníkem za mír, Gottwald zas ochránce živností. To jsou revoluční taktiky, nic víc. Od komunistického hnutí nelze už čekat nic: je to už jen parta vyžírků, kteří balamutí chudé lidi a idealisty, aby si zabezpečili dobré bydlo v parlamentu. Revoluci nechystají, protože nemůžou. Zakázat se mají z důvodů hygienických. Za to, jak vládli. Co nám udělali.
Mají být v ilegalitě, jako dnes němečtí nacisti. Po norimberském procesu nemůže být legální nacistická strana severního Bavorska. Navíc – podsvětí je pravá revoluční doména zločinců.
Pokračující existence KSČM je zhodnocením té éry. Komunistům dávno otrnulo, vykračují si v politice jako pávi, kteří si nevidí do zobáku. Že se z té křivdy někteří antikomunisti pomátli, není divu. Někteří neokomunističtí myslitelé se pomátli taky: vysmívají se antikomunismu s argumentem, že marxismus je dílo evropského humanismu.
Existence KSČM jednu přednost má: viditelně trčí v demokracii jako starodávná obluda. Když ji zakážete, bude se jmenovat Strana sociální záchrany. Ale o voliče tím přijde. Komunismus přitahuje magory víc než sociální záchrana.
Zakažte KSČM z důvodů dobrého vkusu a pro nějakou alespoň trochu spravedlnost. Loupili, plenili, říkali tomu vědecké budování snů, měli na to organizaci, spikleneckou firmu zvláštního ražení, tak jim tu firmu zrušte.
Ale kdo to dokáže v houští paragrafů a mezi smečkami právníků? A zvažte v duchu české mazanosti, že vám pak komunisti přetečou do ČSSD. Spojení, jehož se stále ještě někteří socialisti štítí, nastane tak samovolně, přirozenou přitažlivostí dvou blízkých politických sil.
