V roce 1997 učitelka Antonina Ignataneová jen o jeden hlas přišla o křeslo v městské radě lotyšského hlavního města Rigy. Co jí roztrpčilo, však bylo to, že toto zásadní rozhodnutí nebylo učiněno ve volební místnosti, ale rozhodl tak ještě před volbami státní úředník.
Ten prohlásil, že Ignataneová, jejímž rodným jazykem je ruština, nemluví lotyšsky natolik dobře, aby se mohla ucházet o veřejnou funkci.
Pobouřena tímto rozhodnutím se Ignataneová a její Lotyšská strana jednoty, populární mezi členy široké rusky mluvící menšiny, obrátila na soud.
"Pokud jsou zde určití voliči, kteří navrhnou mně nebo někoho jiného, jak pak může někdo jiný vyřadit tuto osobu ze seznamu, nebo rozhodnout, zda bude kandidovat či ne," říká Ignataneová.
Zákon: Musíte umět Lotyšsky
Podle lotyšského zákona to však možné je. Ten totiž požaduje, aby všichni kandidující do politických funkcí předvedli, že umí mluvit prvotřídní lotyštinou. Tento požadavek byl zamýšlen na ochranu lotyšského jazyka, který byl opomíjen po 50 let sovětské okupace, které dominovala ruština.
Odborníci na lidská práva tvrdí, že tento zákon porušuje práva rusky mluvících obyvatel, kteří tvoří jednu třetinu obyvatel Lotyšska, a že tento požadavek je náchylný ke zneužívání a ke korupci.
Překážka ke vstupu do NATO
Zákon se stal překážkou při lotyšském snažení o připojení k NATO, které považuje Riga za nejlepší záruku své nezávislosti získané v roce 1991. A čas na to, aby to Lotyšsko změnilo, utíká.
Severoatlantická aliance, která chce, aby si kandidující země vyřešily své potenciální konflikty s menšinami před přijetím, se sejde již v listopadu v Praze, aby rozhodla, které z devíti kandidátských zemí obdrží pozvánku ke členství.
Poslanci se snaží vyřešit tuto spornou otázku, avšak politici se bojí před říjnovými volbami vypadat slabě v postoji k jazykové otázce, což je citlivé téma pro tuto zemi, která získala nezávislost po 50 letech rusifikace.
Výbor OSN: zastavte jazykové hony
Co případ Ignataneové ještě zhoršuje, je to, že prošla úspěšně státní zkouškou a získala jazykové oprávnění nezbytné pro politické kandidáty, a to týdny před návštěvou u inspektora. Po cestě k lotyšskému Nejvyššímu soudu a intervenci ze strany Výboru OSN pro lidská práva Lotyšsko minulý rok odstranilo "jazykové hony", avšak ponechalo jazykové požadavky v zákoně.
V únoru generální tajemník NATO George Robertson prohlásil před lotyšským parlamentem, že výsledek diskuse mezi poslanci o volebním zákoně bude hrát významnou roli v rozhodnutí o jejich případném členství.
Prosincový průzkum veřejného mínění ukázal, že vstup do NATO podporuje 27 procent rusky mluvících ve srovnání s 66 procenty Lotyši.
"Lotyšsko by si mělo ponechat svoji neutralitu, tak nebude mít problémy ani se Západem, ani s Ruskem," soudí 61letý Vladimir, který sloužil v sovětské armádě a stejně jako mnoho dalších nechce říct své příjmení, když se vyjadřuje k politice.
Vlastní jazyk, vlastní identita
Pravděpodobně není nic víc středem pozornosti v lotyšském vnímání nezávislosti než jejich jazyk. Poslanci nyní projednávají balíček ústavních změn o dalším posílení statusu lotyštiny a současně zavádějící změny ve volebním zákoně, aby byl snáze stravitelný, avšak politická atmosféra vzhledem k této otázce je napjatá.
Minulý týden vyzval lotyšský premiér Andris Bérziňš k rezignaci představitele Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) kvůli jeho návrhu, aby země uznala ruštinu jako druhý oficiální jazyk.
Představitel OBSE sice později uvedl, že jeho výrok byl dezinterpretován, a tvrzení vyvrátil, avšak tento incident ukázal na tenkou linii, po které musí Bérziňš kráčet, aby chránil lotyšský jazyk a zároveň pozměnil volební zákon. Zákonné změny mohou zcela propadnout, pokud se poslanci budou domnívat, že Západ požaduje uznání ruštiny jako druhého oficiálního jazyka.
Lotyši si uchovali svůj jazyk po století nadvlády Němců, Poláků, Švédů a Rusů. Po získání nezávislosti začala obnova jazyka a země přijala zákon o občanství, jazyce a volbách obsahujících nařízení o ochraně lotyštiny.
Ti, co jsou pro změny v zákoně, doufají jako 63letá uklízečka Dzintra Jatnieceová, že zvítězí tolerance. Sama přitom vzpomíná, jak byla jako dítě s celou rodinou deportována na Sibiř, a říká, že by dala přednost vstupu do NATO před volebním zákonem. "Rusky mluvící by se měli naučit lotyštinu, ale neměla by to být povinnost. Deportovaní Lotyši byli nuceni učit se ruský jazyk," říká Jatnieceová.
Ten prohlásil, že Ignataneová, jejímž rodným jazykem je ruština, nemluví lotyšsky natolik dobře, aby se mohla ucházet o veřejnou funkci.
Pobouřena tímto rozhodnutím se Ignataneová a její Lotyšská strana jednoty, populární mezi členy široké rusky mluvící menšiny, obrátila na soud.
"Pokud jsou zde určití voliči, kteří navrhnou mně nebo někoho jiného, jak pak může někdo jiný vyřadit tuto osobu ze seznamu, nebo rozhodnout, zda bude kandidovat či ne," říká Ignataneová.
Zákon: Musíte umět Lotyšsky
Podle lotyšského zákona to však možné je. Ten totiž požaduje, aby všichni kandidující do politických funkcí předvedli, že umí mluvit prvotřídní lotyštinou. Tento požadavek byl zamýšlen na ochranu lotyšského jazyka, který byl opomíjen po 50 let sovětské okupace, které dominovala ruština.
Odborníci na lidská práva tvrdí, že tento zákon porušuje práva rusky mluvících obyvatel, kteří tvoří jednu třetinu obyvatel Lotyšska, a že tento požadavek je náchylný ke zneužívání a ke korupci.
Překážka ke vstupu do NATO
Zákon se stal překážkou při lotyšském snažení o připojení k NATO, které považuje Riga za nejlepší záruku své nezávislosti získané v roce 1991. A čas na to, aby to Lotyšsko změnilo, utíká.
Severoatlantická aliance, která chce, aby si kandidující země vyřešily své potenciální konflikty s menšinami před přijetím, se sejde již v listopadu v Praze, aby rozhodla, které z devíti kandidátských zemí obdrží pozvánku ke členství.
Poslanci se snaží vyřešit tuto spornou otázku, avšak politici se bojí před říjnovými volbami vypadat slabě v postoji k jazykové otázce, což je citlivé téma pro tuto zemi, která získala nezávislost po 50 letech rusifikace.
Výbor OSN: zastavte jazykové hony
Co případ Ignataneové ještě zhoršuje, je to, že prošla úspěšně státní zkouškou a získala jazykové oprávnění nezbytné pro politické kandidáty, a to týdny před návštěvou u inspektora. Po cestě k lotyšskému Nejvyššímu soudu a intervenci ze strany Výboru OSN pro lidská práva Lotyšsko minulý rok odstranilo "jazykové hony", avšak ponechalo jazykové požadavky v zákoně.
V únoru generální tajemník NATO George Robertson prohlásil před lotyšským parlamentem, že výsledek diskuse mezi poslanci o volebním zákoně bude hrát významnou roli v rozhodnutí o jejich případném členství.
Prosincový průzkum veřejného mínění ukázal, že vstup do NATO podporuje 27 procent rusky mluvících ve srovnání s 66 procenty Lotyši.
"Lotyšsko by si mělo ponechat svoji neutralitu, tak nebude mít problémy ani se Západem, ani s Ruskem," soudí 61letý Vladimir, který sloužil v sovětské armádě a stejně jako mnoho dalších nechce říct své příjmení, když se vyjadřuje k politice.
Vlastní jazyk, vlastní identita
Pravděpodobně není nic víc středem pozornosti v lotyšském vnímání nezávislosti než jejich jazyk. Poslanci nyní projednávají balíček ústavních změn o dalším posílení statusu lotyštiny a současně zavádějící změny ve volebním zákoně, aby byl snáze stravitelný, avšak politická atmosféra vzhledem k této otázce je napjatá.
Minulý týden vyzval lotyšský premiér Andris Bérziňš k rezignaci představitele Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) kvůli jeho návrhu, aby země uznala ruštinu jako druhý oficiální jazyk.
Představitel OBSE sice později uvedl, že jeho výrok byl dezinterpretován, a tvrzení vyvrátil, avšak tento incident ukázal na tenkou linii, po které musí Bérziňš kráčet, aby chránil lotyšský jazyk a zároveň pozměnil volební zákon. Zákonné změny mohou zcela propadnout, pokud se poslanci budou domnívat, že Západ požaduje uznání ruštiny jako druhého oficiálního jazyka.
Lotyši si uchovali svůj jazyk po století nadvlády Němců, Poláků, Švédů a Rusů. Po získání nezávislosti začala obnova jazyka a země přijala zákon o občanství, jazyce a volbách obsahujících nařízení o ochraně lotyštiny.
Ti, co jsou pro změny v zákoně, doufají jako 63letá uklízečka Dzintra Jatnieceová, že zvítězí tolerance. Sama přitom vzpomíná, jak byla jako dítě s celou rodinou deportována na Sibiř, a říká, že by dala přednost vstupu do NATO před volebním zákonem. "Rusky mluvící by se měli naučit lotyštinu, ale neměla by to být povinnost. Deportovaní Lotyši byli nuceni učit se ruský jazyk," říká Jatnieceová.
