Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Livia Klausová, první dáma v zemi, toho v knize moc nepoví

  14:39aktualizováno  16:06
Víte, co je na knize rozhovorů publicistky Marcely Pecháčkové s Livií Klausovou, manželkou stávajícího prezidenta České republiky, bez nadsázky nejzajímavější? Černobílé reprodukce z rodinného archivu, jimiž jsou otázky a odpovědi hojně protkány. Naproti tomu, když už jsme u obrazové části publikace Smutkem neobtěžuju, dvě osmistránkové obrazové přílohy, vytištěné na lepším papíře, jsou pouhopouhou galerií oficialit, které můžeme průběžně sledovat v médiích.

Reprodukce z knihy Smutkem neobtěžuju | foto: Kavárna

Ale co text interview, díky a kvůli němuž se díváme na sled fotografií, na kterých nám protagonistka knihy "vyrůstá" před očima z batolete (narozena 10. listopadu 1943), přes pionýrku, studentku, nevěstu, matku dvou dětí až po babičku? Ten text neurazí, ale také příliš nezaujme. Marcela Pecháčková, zástupkyně šéfredaktora časopisu Instinkt, se nijak netají svými sympatiemi ke stávající první dámě, a tím vlastně říká, že nemáme čekat žádnou investigaci, žádné slovní přestřelky, že bude zvídavá laskavě a ohleduplně. A nadto si obě dámy určily, že se pokud možno nebudou bavit o politice.

O knize

Livia Klausová: Smutkem neobtěžuju. Rozhovor Marcely Pecháčkové

Fotografie: různí autoři

Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2009, 184 stran + 16 stran fotografických příloh, doporučená cena 229 korun

Každopádně však musela být Pecháčková vytrvalá, neboť Livia Klausová se nezdá být člověkem, z něhož by se repliky nezadržitelně valily a zahlcovaly spuštěný diktafon. Nadto má jednu vlastnost, která soustavným výpovědím rovněž není nakloněna: emotivní, pocitovou, nikoliv faktografickou paměť. "Můj muž se vždycky zlobí, když řekne: A pamatuješ se jak?... A já nevím. Pamatuji si vůni, atmosféru, ale žádné detaily," přiznává se. Aby to však bylo ještě těžší, zároveň je to žena poměrně racionální, která vyžaduje "řád a věci na svém místě". Shrnuto tedy a řečeno ještě jinak, Klausová asi nejlépe hovoří (respektive vyznívá) v interview delšího časopiseckého rozsahu. A vlastně z takových dílčích rozhovorů je kniha zkomponována.


Sama v sobě a se sebou


Premisa, že o politice nebude řeč, je zde dodržována chvílemi natolik důsledně, že se dokonce nevede hovor ani o dějinách, do nichž přitom bylo popisované dění ponořeno. Prostě: bez reflexe. "Nic nemůže být krásnější než šedesátá léta! Na to jsme měli velké štěstí!!" praví Klausová například. "Šedesátá léta nebyla zlatý věk jenom proto, kolik nám bylo let, ale i tím, jak vypadal svět, nebyly velké války, neexistoval AIDS, nebo se o něm nevědělo, všechno bylo nové, prostě krásná doba. Měla nádech. Jaro. Volnost a naději. I v tom sešněrovaném komunismu. To jsou šedesátá léta." To se mi zdá, s dovolením, trochu málo. Připomeňme: válka ve Vietnamu, jaderné pokusy v ovzduší, u nás političtí vězni atd. atp. Aby měl člověk na počátku 21. století toto vědomí souvislostí "o zlatých šedesátých", na to nemusí být žádný velký historizující hnidopich a bourač iluzí. Celá ta kniha se dá označit za krajně privátní, avšak pozor - neplést si s přívlastkem intimní; kdo by totiž hladově čekal, že se tu dozví nějaké těžké "drby" ze života Klausů, zůstane neuspokojen, neboť jde o dialog mimo jiné noblesní.
Reprodukce z knihy Smutkem neobtěžuju

Smutkem Livia Klausová opravdu neobtěžuje. Například kosmetické postižení tváře svého staršího syna zmiňuje, krátce o něm pohovoří, ale nijak se nelituje, potíže s tím líčí věcně. Je to zdrženlivost dámy, která má svůj svět. Ten se formoval ve spořádané rodině s pěti dětmi, v prostředí středostavovských pražských Vinohrad a pobytů na Slovensku, v Dismanově rozhlasovém sboru. Livia byla vzorná žákyně, samé jedničky, rodiče (tatínek Livii zemřel, když jí bylo třináct) vedli potomky ke studiu jazyků… Tato životní cesta, její cudný popis, je textovou páteří knihy, ta ji drží, protože v těchto partiích je vlastně jedno, zda se jedná o manželku prezidenta republiky – je poučné si přečíst, připomenout, zase na jednom konkrétním příkladu, jak se žilo, jaké svazky rodiny poutaly, jaké tradice se v nich udržovaly apod.

Vy nevíte, co říkají lidi?


Kde se však laskavost tazatelky Marcely Pecháčkové ukazuje být planou a špatnou, to je v partiích, v nichž je opuštěna rodinná historie Livie Klausové a chce nechtě je řeč o současnosti. "Vůbec se nedívám na televizi, nečtu noviny a neposlouchám rádio," sděluje první dáma ČR. Nemá prý ráda zjednodušování, a to mediální především – takže média nesleduje a dodává: "Důležité informace se vždycky dozvím od lidí". Co považuje za opravdu důležité informace? Od jakých lidí? A jak ti se je dozvědí? Bez médií s jejich zjednodušováním? Nesleduje Livia Klausová ani žádné zahraniční sdělovací prostředky? To se už nedozvíme, Pecháčková se na nic z toho neptá.

Na slovenské ambasádě je blaze

"Včera jsem byla na slavnostním otevření nového sídla slovenské ambasády v Praze, krásná budova na krásném místě… A přišlo opravdu hodně předsedů vlád? Pan Fico, pan Topolánek, pan Fischer – a toho jediného, jako nového předsedu vlády, mi nepředstavili. To je taková nehezká vlastnost: místo aby měli spor o myšlenky, tak si dělají schválnosti. Ale třeba jen zapomněli, protože to jinak bylo velmi pěkné. Slováci umějí udělat pěknou atmosféru. Žádná kožená potřásání rukou, hned ve dveřích jsem slyšela zpívat Mira Žbirku, pak Helenku Vondráčkovou – to bylo nádherné."
Livia Klausová v knize Smutkem neobtěžuju

Barack Obama a Livia Klausová na ruzyňském letišti, Praha 5. dubna 2009

Autor:


ZPRÁVY: Tisíce lidí si připomněly Sametovou revoluci, někteří politici se dočkali pískotu



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Postoj Pirátů ke kandidátovi ANO se mění. Kvůli SPD a komunistům

Vedení Pirátů komentuje povolební vyjednávání. (31. 10. 2017)

Piráti budou o víkendu znovu hlasovat o tom, zda mají na šéfa Sněmovny podpořit kandidáta ANO Radka Vondráčka, a to...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post....

Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora...

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.