"Městu Brnu je velmi líto všech spoluobčanů, kteří v tomto období nespravedlivě trpěli a museli Brno za tragických okolností opustit," píše se v dokumentu, který schválila většina členů brněnské městské rady.
Prohlášení se však netýká jen brněnských Němců, ale i Židů a také českých Romů. Představitelé obou národností totiž město museli opustit už před Němci: za války skončili většinou v koncentračních táborech.
Divoký odsun asi dvaceti tisíc brněnských Němců do Rakouska je jednou z nejtragičtějších kapitol v dějinách města. Němci byli vyhnáni koncem května 1945, ještě před tím, než o odsunu rozhodla mezinárodní konference v Postupimi, a navíc brutálním způsobem: protože šlo o staré lidi, ženy a děti neschopné dlouhého pochodu, vypukly mezi nimi epidemie a přes 1500 jich zemřelo.
Od průlomového dokumentu přijatého městskou radou se však na poslední chvíli distancovali zástupci německé menšiny. Dora Müllerová, předsedkyně německého kulturního spolku v Brně, ještě během jednání rady poslala na radnici fax, že text považuje za polovičatý: "Obsahuje lítost, ale nikoli odsouzení divokého vyhnání. Navíc budí celý text ve mně dojem, že i jedenáct let po sametové revoluci existuje u nás nadále řada tabuizovaných témat," uvedla.
Müllerová je přitom paradoxně známa svými umírněnými názory, je přesvědčenou antifašistkou. Spokojeni s textem nebyli ani zástupci brněnských Němců sdružení v krajanském spolku Bruna působícím v Německu.
Podle předsedy Bruny Karla Waltera Zieglera, který dnes žije v německém Plüderhausenu, se prostě brněnští radní nechtěli za odsun přímo omluvit, a proto v dokumentu "mlží".
"Není to žádný kompromis, žádná plichta," je naopak přesvědčen brněnský radní Jiří Löw, vedoucí pracovní skupiny, která měla okolnosti divokého odsunu zmapovat. "Je dobře, že rada nerozlišuje mezi národnostmi a žádnou nevyzdvihuje. Za důležité považuji i to, že jsme řekli, že chceme multikulturní město," zdůraznil radní.
