Sametoví revolucionáři zabředli do tlachání a odcizili politiku lidem.
Trýznivé obžaloby současnosti zaznívají ze seriálu článků, které otiskuje tento list k výročí listopadového převratu. Jsou pravdivé.
Přesto zdůrazněme: všechny hlavní sny listopadu osmdesát devět se naplnily. Skutečností jsou i ty, které se tehdy ani nezdály. Vzpomeňme nejčastější hesla: "Jakeše do koše!" "Svobodu!" "Svobodné volby!" "Zpátky do Evropy."
Komunistický režim byl svržen. Občané se těší svobodě slova, shromažďování a ochraně lidských práv jako kdekoliv v civilizovaném světě. Svobodné volby jsou tak často, že už nám lezou krkem, a chodíme k nim jen se sebezapřením, pokud vůbec.
Návrat do Evropy byl delší, než tehdy revolucionáři čekali. Ale od letoška je skutečností. Hesla tedy byla naplněna.
Co přinesla revoluce navíc? Normální kapitalismus a normální politickou soutěž stran. Něco takového bylo mimo obzor většiny balkonových řečníků i cinkačů klíči. Spojenectví s Amerikou, členství v NATO a nejen odchod okupačních vojsk, nýbrž definitivní útěk ze sféry ruského vlivu. I to se zdálo v roce 1989 nekonečně vzdáleným cílem.
Spory o to, zda mělo být sametu více, či méně, zda měl být Čalfa premiérem, zda měla být zakázána komunistická strana, kolik lidí mělo být potrestáno, jsou spory a traumata účastníků listopadu.
Jak ukazují sociologické průzkumy, mladí lidé se už o tyto otázky nezajímají živě a bytostně. Je to pro ně historická událost. Ve středu jejich zájmu jsou otázky ekologie, konzumu a lidských práv jako pro jejich ostatní vrstevníky v západním světě.
Česko je poprvé od středověku jeho nezpochybnitelnou součástí. Ano, výtky a stesky jsou oprávněné, přesto tvrdím: listopadová revoluce dopadla dobře.
