Tři bratři padnou během války v různých částech světa, toho čtvrtého se vydá hledat americká jednotka, aby ho zachránila. Povědomé? To je ústřední téma filmu Stevena Spielberga Zachraňte vojína Ryana. Příběh, který znají stovky milionů lidí po celé planetě. Málokdo však tuší, že existuje i česká verze tohoto příběhu, která smyšlená není.
Hlavními hrdiny jsou čtyři bratři Linhartovi. A jejich tragický osud je nesrovnatelně pozoruhodnější než v případě filmových Ryanů. Všichni sourozenci z pražské rodiny Linhartů včetně dvou sester se zapojili do odboje proti nacistickým okupantům. Gestapo spustilo zatýkací akci přesně před 76 lety.
Hřbitov v pražském Podolí. Vlevo kousek za hlavním vstupem stojí náhrobek z černé leštěné žuly. Drobným písmem jsou na něm vyryty tři údaje. Václav 4. července 1942 na gestapu v Plzni. Zdeněk 17. ledna 1943 v koncentračním táboře Stutthof. Bedřich 20. října 1944 popraven na Pankráci. Co řádek, to jeden zmařený život vlastence.
Jen jeden z bratrů válku přežil
Nejmladší Otto Linhart, smrtícímu nacistickému soukolí totiž nakonec unikl, byť se do domácího odboje rovněž výrazně zapojil. Měl na rozdíl od sourozenců mimořádné štěstí. Zemřel v roce 1980 a hrob má v nedaleké Krči.
V noci z 3. na 4. října 1941 zaměří gestapo na okraji Jinonic, tehdy ležících mimo Prahu, ilegální vysílačku. Záhy k osamocenému domu bývalého celního úřadu dorazí zatýkací komando.
A spustí zátah, při němž pozatýká několik odbojářů, kteří odtud vysílají tajné depeše do vojenské radiové ústředny ve Woldinghamu u Londýna.
Na konci několikaměsíční akce odstartované tu noc v Jinonicích se zpečetí osud neobyčejné pražské rodiny. Druhého dne brzy ráno vpadnou gestapáci i do bytů Václava a Zdeňka Linhartů. Bratrům se však podaří včas prchnout.
Bohužel jen na pár dní. Zdeňka, který se živí jako řidič tramvaje, udá jeho domovník. Gestapo jde tentokrát najisto. Čekají ho výslechy, mučení, koncentrák. Zemře za dva a čtvrt roku v lágru Stutthof.
Gestapo je důsledné. Německým expertům se podaří dešifrovat několik depeší zajištěných při zátahu ve Zdeňkově bytě. Ty pak okupanty navedou na stopu takzvaného Zrádce X – nejvýznamnějšího agenta československé vojenské zpravodajské služby s krycím jménem A-54, vysokého důstojníka Abwehru Paula Thümmela, po němž gestapáci dlouho marně pátrali.
Václav Linhart se po jinonickém zátahu, při kterém byla zatčena jeho manželka Karla, ukrývá v Plzni na interní klinice profesora Františka Šimera. A dál se zapojuje do odboje. Používá přitom krycí jméno Slabý.
Umělec za války musel bojovat, kreslil si však i mezi partyzány |
Ale i zde se kolem něj začne brzy stahovat smyčka. Civilním povoláním obchodní zprostředkovatel tiskárny ministerstva vnitra s vazbou na legendární odbojovou skupinu Tři králové, je v Plzni dopaden 4 .července 1942. Nedá se. Při zatýkání spolkne cyankáli a zemře v plzeňské služebně gestapa.
Těsně předtím se z dnešní západočeské metropole, která však za protektorátu byla de facto hraničním městem, stáhl do Strakonic nejmladší ze sourozenců Otto, jenž se na klinice profesora Šimera také ukrýval. Václav, kterého se den před zatčením snažil přesvědčit k útěku, jeho varování neuposlechl.
Legionář, jenž se pral za velitele
Na začátku července 1942 bylo kromě Václava pozatýkáno téměř devadesát členů plzeňské větve odbojové organizace ÚVOD. A v souvislosti s touto akcí skončí ve spárech pražského gestapa i třetí z bratrů Linhartových Bedřich.
Protinacistický boj v ČeskuMezi Čechy je stále zakořeněn pocit, že jsme byli národem zbabělců, největších kolaborantů s Němci. Přitom pro toto tvrzení není žádný relevantní důkaz. Naopak. Domácí odboj patřil mezi nejmohutnější z celé okupované Evropy. Mimo jiné o tom svědčí i fakt, že Češi byli druhým nejpopravovanějším národem na popravišti v Plötzensee v Berlíně. Tím prvním byli Němci. Historici odhadují, že v létě 1939 sdružovala jen nejsilnější odbojová organizace Obrana národa 100 tisíc Čechů a Moravanů. Nacisté kvůli odboji popravili, umučili nebo uvěznili každého druhého československého generála. Každý pátý důstojník generálního štábu padl v boji, anebo byl popraven. Přesto vojáci, kteří odešli do zahraničí, považovali domácí odbojáře za mnohem větší hrdiny, než byli oni sami. |
Vodička přispěl k demoralizaci jednotek a nesouhlasil s nasazením legií proti bolševikům – podle historiků tak nepřímo zavinil smrt plukovníka Švece. A právě proto se s ním Bedřich popral.V říjnu 1918 se po sebevraždě legendárního legionářského plukovníka Josefa Jiřího Švece (příčinou byl fakt, že mu vyčerpaní podřízení vypověděli poslušnost) utkal v pěstním souboji s Josefem Vodičkou – jedním z vůdců levicové opozice v legiích a sympatizantem bolševiků.
Osobní statečnost ukrývatelů
Před válkou působil nejstarší z bratrů Bedřich jako vrchní kriminální inspektor zpravodajského oddělení československé protektorátní policie. Ze své pozice – a s vědomím odboje – byl v roce 1939 přeložen do sídla gestapa v Petschkově paláci jako tlumočník. Odboji tak poskytl spoustu cenných informací, díky kterým se podařilo zachránit mnoho lidí před zatčením. I po propuštění ze služeb v roce 1941 zůstal činný v odboji.
Od dopadení v červenci 1942 byl Bedřich vězněn v pankrácké věznici. Konec byl nevyhnutelný. V pátek odpoledne 20. října 1944 byl ve zdejší sekyrárně popraven. A s ním i jeho spolubojovníci z odboje.
Hroby, o něž se nemá kdo starat
Poslední z bratrů, Otto Linhart, se ukrýval na různých místech protektorátu a díky své mimořádné intuici i statečnosti svých spolupracovníků unikal gestapu do konce války. Se sestrami Marií a Ludmilou, které byly od dubna 1944 vězněny v koncentračním táboře Ravensbrück, se shledal až po osvobození. I ony jsou pohřbeny na podolském hřbitově. Konce okupace se v Ravensbrücku nakonec dožila i Václavova manželka Karla.
Otto se po válce vrátil k práci kontrolora na Ředitelství pošt a telegrafů. Zemřel veřejností téměř zapomenut v Praze 29. března 1980.
Jak adoptovat hrobMnoho hrobů nejen odbojářů, ale i významných osobností z jiných oblastí je v Praze stále osiřelých a nikdo o ně nepečuje. Nicméně je lze symbolicky adoptovat a o místo jejich posledního odpočinku se postarat. Více informací je dostupných na webových stránkách www.hrbitovy-adopce.cz. |
Smutným faktem dneška je, že jsou hroby bratrů Linhartů v Podolí i Ottův v Krči osiřelé. Náhrobky ošuntělé a zarostlé nezkrotnou mahonií. A Správa pražských hřbitovů je již několik let marně nabízí k takzvané adopci. Jinými slovy hledá někoho, kdo by o ně pečoval.
Přesto tento příběh neskončí smutně. MF DNES při sbírání informací o osudech bratrů pomohla najít nového nájemce, který přislíbil, že se bude od nynějška o hroby starat. Je jím Československá obec legionářská, kterou redakce oslovila.
„České Ryany“ pak kromě náhrobků na dvou hřbitovech připomíná pamětní deska v pražských Nuslích odhalená v roce 2015. A po pádu komunismu se vrátil na původní místo i pomníček z domu na Národní třídě v Praze, který byl sejmut v roce 1951.
Nechal ho odstranit tehdejší člen ÚV KSČ a předseda ÚV Svazu protifašistických bojovníků Josef Vodička. Mezi jmény příslušníků policie, kteří zemřeli za války v boji proti nacismu, bylo totiž jméno i jeho někdejšího soka z ruských legií Bedřicha Linharta.
